Dne 6.5. 2000, ve 13:51:50 středoevropského letního času byl z mnoha míst České republiky, Slovenska a Polska pozorován denní bolid. Bolid viditelný při plném denním světle, musí být opravdu velmi jasný. Takový úkaz je poměrně vzácný, naposledy byl denní bolid u nás pozorován 22. září 1991. Bolidy jsou způsobeny průnikem kosmických těles, úlomků planetek a komet, do zemské atmosféry. V závislosti na odolnosti tělesa, jeho rychlosti a sklonu dráhy může dojít buď k úplnému odpaření a rozprášení tělesa v atmosféře nebo k dopadu jeho zbytků na zemský povrch jako meteoritů. Meteority představují cenný vědecký materiál ke studiu sluneční soustavy a ještě cennější jsou, pokud je známa dráha příslušného bolidu.
Na tomto místě jsme proto vyzvali svědky tohoto úkazu, aby nám poskytli údaje o pozorování bolidu. Zejména nás zajímalo:
Zprávy je možné zaslat buď e-mailem na adresu borovic@asu.cas.cz nebo faxem na číslo 0204/620263 nebo poštou na adresu Dr. Jiří Borovička, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, případně předat telefonicky na číslo 0204/620153. Uveďte prosím kontakt na vás (telefon, e-mail).
Níže uvádím více podrobností a v nepravidelných intervalech informuji
o novinkách ohledně bolidu a meteoritu.
Přes našeho amerického kolegu jsme se dozvěděli, že citlivý detektor
v jihovýchodním Německu zaznamenal 6. května infrazvukový signál od bolidu
Morávka. Toto pozorování může přinést např. nezávislý odhad
kinetické energie bolidu.
Před odesláním do Itálie byl z meteoritu oddělen nepatrný kousek (méně než 1 g), který analyzoval Dr. Petr Jakeš na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a určil, že se jedná o obyčejný chondrit typu H6. To je jeden z nejběžnějších typů meteoritů, zvláštností je ale to, že chondry (malé kulovité útvary, které se v pozemských horninách nevyskytují) jsou v tomto meteoritu velmi drobné.
25. května byl na ostravskou hvězdárnu nahlášen nález dalšího meteoritu
v obci Morávka. Byl nalezen na travnaté příjezdové cestě k rekreační chalupě,
částečně zabořený do země. Bližší podrobnosti naleznete na
stránce ostravské hvězdárny. Místo nálezu se nachází 3 km severně od
místa pádu prvního meteoritu. 31. května jsme druhý meteorit převezli do
Ondřejova. Jeho hmotnost je 329,5 g. Podobně jako z prvního meteoritu byl
i z tohoto úlomku oddělen vzorek, který analyzoval Dr. Jakeš a potvrdil,
že složení obou meteoritů je totožné. Meteorit byl 6.6. odeslán do Heidelbergu,
kde byl vyroben model a potom proběhlo opět v Itálii měření krátce žijících
radioizotopů. Měření skončilo začátkem července a podařilo se detekovat
všechny izotopy v kvalitě srovnatelné s prvním meteoritem.
Meteorit byl koncem července dopraven zpět do Ondřejova. Byl z něj
oddělen asi gramový vzorek, který je podrobován neutronové aktivační analýze
v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Měření potrvá několik měsíců a umožní
určit chemické složení vzorku včetně stopových prvků. Podle prvních zpráv
bylo měření úspěšné a zjištěné chemické složení odpovídá meteoritům daného
typu.
Ve dnech 30.-31.5. jsme zběžně prohlédli předpokládanou oblast pádu dalších meteoritů. Je velmi členitá a hustě porostlá vegetací, systematické hledání dalších úlomků by bylo možné jen na některých místech, které tvoří dohromady jen malé procento celkové plochy. Neděje na nalezení dalších úlomků vkládáme hlavně do místního obyvatelstva. V oblasti pádu jsme proto vyvěsili téměř padesát informačních letáků. Výpočty provedené 6.6. navíc naznačují, že největší meteorit mohl přelétnout hlavní hřeben a dopadnout na slovenské straně Beskyd.
23. června byl na ostravskou hvězdárnu oznámen nález třetího meteoritu. 11. července byl převezen do Ondřejova. Je ze všech tří nejmenší, jeho hmotnost je 90,6 gramu. Byl nalezen již koncem května při hrabání posekané trávy v katastru obce Horní Tošanovice. Místo dopadu se nachází téměř 11 km vzdušnou čarou od místa pádu prvního meteoritu. Potvrzuje se, že pádová oblast je velmi protažená.
Všechny tři meteority byly začátkem září po vzájemné dohodě odkoupeny od nálezců Astronomickým ústavem Akademie věd České republiky. Astronomický ústav bude nyní koordinovat jejich další výzkum a po jeho skončení budou meteority vystaveny v Národním muzeu v Praze. 11. října si malý vzorek z druhého meteoritu odvezl prof. Vobecký. Provede nezávislou neutronovou aktivační analýzu.
Bolid letěl v azimutu 175,5 stupně pod úhlem 20,4 stupně k zemskému povrchu. Poprvé byl spatřen ve výšce asi 75 km nad zemí zhruba 40 km severovýchodně od polského města Opole. Poprvé byl zachycen kamerou (z Jindřichova) ve výšce 46 km. V té době se pohyboval rychlostí 22 km/s. Ve výšce asi 35 km se postupně začal rozpadat na více než sto úlomků (první rozpad není zachycen na žádném videozáznamu, výška rozpadů bude ještě upřesněna). Mnohé úlomky se později ještě dále drobily. Poslední kus pohasl 9 sekund po prvním spatření bolidu ve výšce 21 km, když jeho rychlost mezitím poklesla na 4 km/s. Průmět dráhy na zemský povrch a pravděpodobná dopadová oblast meteoritů jsou znázorněny na mapách.
Zpětnou extrapolací průběhu pozorované rychlosti bylo odvozeno, že počáteční rychlost bolidu vůči Zemi před jeho vstupem do atmosféry byla 22,5 +/- 0,5 km/s. Ze směru pohybu a rychlosti bolidu mohla být určena eliptická dráha, po které těleso obíhalo Slunce před tím než došlo ke srážce se Zemí. Výsledná dráha je pozoruhodná velkým sklonem vůči ekliptice (rovině dráhy Země): 32 stupně. To je více než má velká většina planetek a bolidů podobného typu. Perioda oběhu kolem Slunce byla 2,5 roku a meteoroid se přibližoval ke Slunci jen o málo více než Země (na 0,982 astronomické jednotky). Nejvzálenější bod dráhy ležel v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem (2,7 astr. jednotky od Slunce). Tyto údaje překvapivé nejsou. Dráha ve sluneční soustavě je znázorněna na grafu.
Nyní je podrobněji studován rozpad bolidu na videozáznamu z Uherského Hradiště a dráhy některých úlomků. Potom bude ještě zpřesněna dopadová oblast meteoritů. Ukazuje se, že rozpadání původního tělesa byl velmi komplexní proces a k prvnímu rozpadu zřejmě došlo už v horní části dráhy (ve výšce kolem 50 km), třebaže úlomky zůstaly po rozpadu blízko sebe a nejsou na videozáznamu rozlišitelné. Tak by bylo možné vysvětlit poměrně značné brždění bolidu.
Zprávy jsme obdrželi z velké části území bývalého Československa, od Plzně, Rakovníka a Loun na západě až po Rimavskou Sobotu na východě. Podle zpráv z Polska byl bolid viditelný až po oblast Varšavy. Děkuji všem, kteří nám předali svá pozorování, ať už e-mailem, poštou či telefonem a omlovám se, že nemohu všem odpovědět. Velmi děkuji kolegům na hvězdárnách v Ostravě, Brně, Valašském Meziříčí, Sezimově Ústí, Úpici, Praze, Třebíči, Rokycanech, Prostějově, Plzni, Kleti, Veselí nad Moravou, Vsetíně, Pardubicích a jinde za shromažďování a předávání informací, zprostředkování kontaktů a další pomoc. Dále uvádím několik ukázek ze zpráv došlých elektronickou poštou. Ukázky jsou zde zveřejněny bez výslovného souhlasu autorů, ale doufám, že se nikdo nebude zlobit.
Pan Bartoš pozoroval bolid ze vzdálenějšího místa: Misto : Katastr obce Kadov na Ceskomoravske Vysocine (cca 10 Km severne od Noveho Mesta na Morave). V okamziku, kdy jsme ukaz spatrili mne zaujala dominantni jasne zelena barva stopy. Cely ukaz mel take velmi vysoky jas. I vzhledem k jasne a bezoblacne obloze, byl naprosto dominantnim jevem v krajine. Na pocatku stopy (vychodnim smerem) bylo videt tmave teleso, jehoz velikost bych prirovnal k vysoko leticimu ptaku (napr. skrivan). Obklopeno bylo cervenou az fialovou aurou, ktera prechazela (zapadnim smerem) do jiz zminene jasne zelene barvy. Na konci stopy (cca 1/4 celkove delky) jasna zelen prechazela do bile barvy. Tento konec stopy mi trochu pripominal kondenzacni stopu za reaktivnim motorem. Stopa, jeji linka, nebyla po cele delce stejne silna. Misty byla silnejsi, misty slabsi a cela byla trochu "roztrepena", predevsim smerem nahoru. Kdyz ukaz dosahl azimutu asi 60 az 70 stupnu (od severu na vychod) nahle se rozpadl na 4 az 6 casti. Zajimave bylo, ze se tak stalo predevsim v horizontalni rovine. Rozptyl ve vertikalni rovine se mi zdal velmi maly, zato v horizontalni rovine byl vyrazny. Pripoustim ale, ze to mohl byt opticky klam. V okamziku rozpadu se stopa nahle prerusila a dale bylo videt, asi tak jednu sekundu, male tmave body ktere pokracovali v letu vychodnim smerem, ale jiz s nizsi rychlosti (z toho usuzuji na horizontalni rozptyl) a pak nahle zmizely. Na celem ukazu mne fascinovalo to, ze se vse delo jako "v nemem filmu". Zcela tise.
Pan Adámek viděl bolid z Brna: Hrali jsme zrovna fotbalove utkani v male kopane. Byl jsem na stridacce a sledoval nase utkani, kdyz sikmo vlevo nizko nad obzorem preletela horici koule zanechavajic za sebou ohnovy ocas. Velikost bolidu se dala prirovnat mesici na obloze. Zare byla velka a rychlost take, nebot jsem si vsiml tohoto telesa, i kdyz jsem uprene sledoval utkani ze stridacky.
Pan Liboška byl podstatně blíže: 6.5. v sobotu jsme byli s zenou
a prateli na vyslapu do Beskyd. Nalezali jsme se nedaleko pomnicku partyzanu
(asi 100 m jihozapadne) v sedle mezi Knehyni (1256m) a Certovym mlynem
(1205m), myslim, ze se to tam jmenuje Knehynska louka, kdyz jsem uvidel
na ciste obloze letet neco, co jsme vsichni povazovali za vojenskou svetlici,
jenze ponekud vetsi. Podivne mi bylo, ze letela vice mene vodorovne, letela
z leva do prava, jakoby se rozprskavala na barevne plaminky ci jiskricky
(zdalo se mi, ze slysim primo praskot, ale spise to byla jen ma predstava,
ze
u takoveho spektaklu by mel byt, letela pomerne dlouho a kdyz jsem
cekal, ze uz uz musi explodovat a ukazat se treba "cerveny dest" (voj.
svetlice) nebot mi pripadalo, ze efekty zesilujou, shorela do ztracena
bilym (snad lehce nazloutlym, ted uz nemuzu rict) svetlem. Potom se odnekud
z vysky ozvalo "pukani" strelby, nebo snad prorazeni zvukove bariery a
zacal jsem letadlo (letadla) hledat. Nic. A pak se ozvala delostrelba ci
bombardovani nekde za Knehyni, nebylo to jako bourkove hrmeni! Bylo to
slyset v nekolika intervalech kratce po sobe a bylo to stale tlumenejsi
(vzdalenejsi?) (snad nejvice to pripominalo vzdalenou delostrelbu).
Pan Ondřeka byl se skautským oddílem ještě blíže a bolid letěl přibližně na ně: Nalézali jsme se na hřebeni rozsochy hory Kozubová, odkud je výborný, téměř kruhový rozhled. Krátce po úvodních slovech vedoucího vykřikli hoši obráceni k severu úžasem a úlekem a upozornili na "něco" na obloze. Okamžitě se udaným směrem dívali ostatní... Tvar silně připomínal raketu s rozžhavenou špicí a šlehajícími plameny z konce trupu. Sklon dráhy vůči obzoru byl téměř vodorovný, ba dokonce v závěru letu vzestupný! Doba trvání úkazu: asi 4 sekundy. Stopa po bolidu nebyla pozorována, po zániku úkazu bylo pozorováno několik prudce odlétajících černých koulí, či spíše teček z místa zmizení. Za pár okamžiků následovala série ohromujících výbuchů, jakoby v dálce. /Později jsem si vybavil TV záběry výbuchu raketoplánu Chalenger před mnoha lety, zvuk výbuchů byl velmi podobný... Je to samozřejmě subjektivní pocit, ale shodli jsme se na tom, že zvuky explozí nebyly přirozené - tedy rozhodně ne takové jako např.při bouřce/. Závěrem jen konstatování, že všechny svědky tato událost dosti vyděsila a zvláště následná - velice dlouhá - série výbuchů v nás vyvolávala nemilé pocity úzkosti a obav...O to více jsme rádi, že, jak se zdá, šlo o přírodní úkaz a my můžeme svým malým dílem přispět k jeho objasnění.
Paní Milatová viděla od Třince konec bolidu z jiného úhlu: Teď již víme, co jsme to vlastně viděli. Byli jsme ne zahradě, když nás Monika zvolala "Coje to?" Viděla letět lesklou kouli. Když jsme otočili hlavy, viděli jsme už jen její rozpad do 5 zářících namodralých hvězd padajících po obloukové dráze a hned hasnoucích. Vypadalo to přesně, jako když se rozprskne ohňostrojová rachejtle. To byl náš první dojem. Ale ta by při plném slunci nebyla vidět! A chyběl syčivý zvuk. Zvuk chyběl úplně! To bylo nejdivnější. Pak (odhadem něco mezi 1 a 2 minutami) přišla rána jako by několik letadel těsně po sobě prorazilo zvukovou bariéru, burácení trvalo nezvykle dlouho. Nemohlo se jednat o hromování. "Bolid?" letěl ze severu, snad SSV. Viděli jsme jen jeho poslední vteřiny, ale i to málo stálo za to!
Zajímavé je též pozorování pana Antemijczuka z Polska, nedaleko od
Českého Těšína: O godz. 13:54 stałem ze znajomym na dziełce i rozmawialiśmy.
Nagle ujrzałem przeraźliwie jasny obiekt poruszający się z kierunku północnego
znad miejscowości Świętoszówka (k. Bielska), który przemknął nad naszymi
głowami w kierunku południowym w stronę góry Czantoria. Obiekt miał olbrzymią
jasność, głowica świeciła światłem podobnym do barwy łuku elektrycznego
spawarki, ciągnąc za sobą warkocz czerwonego ognia. Bezpośrednio nad naszymi
głowami obiekt eksplodował sypiąc pomarańczowy wachlarz iskier podobnych
do sztucznych ogni. Jasność obiektu była tak wielka, że całą okolicę zalało
jaskrawo białe światło odbijając się od okien, ścian budynków i trawy pomimo
jaskrawo świecącego słońca na bezchmurnym niebie. Przelot obiektu nie trwał
dłużej niż ok. 5 sekund. Po jakichś 15-20 sekundach rozległ się przeciągły
grzmot o dużej sile, podobny do odgłosu dalekiego grzmotu, od którego zadrżały
okna i ściany naszego domu.
Kamenné těleso nebylo zcela homogenní, v důsledku srážek, které zažilo za 4,5 miliardy let života ve Sluneční soustavě, mělo v sobě pukliny. Když se dostalo do hustších vrstev atmosféry ve výškách pod 40 km, začalo se drobit na menší kousky. Později došlo k vytvoření rázové vlny, která po dosažení zemského povrchu byla slyšitelná jako silná rána a detekovatelná seismografy. Zároveň mohlo při rozpadu dojít k uvolnění většího množství prachu, který by byl pak jako oblak na nebi viditelný i po zániku bolidu.
Po rozpadu pokračovly jednotlivé úlomku v letu zhruba ve směru letu
původního tělesa. Menší kusy se ale rychleji zabržďovaly a opožďovaly se
za většími kusy. Úlomky, které se zabrzdily na rychlost menší než 3 km/s
dříve než zanikly, se přestaly odpařovat a zářit, dále se brzdily a padaly
volným pádem k zemi. Při překonání zvukové bariéry se od nich oddělila
rázová vlna a všechny úlomky dohromady pak způsobily zvukovou kulisu podobnou
dělostřelbě. Pád úlomků z výšek kolem 20 km trval několik minut. K zemi
se blížily, v závislosti na velikosti, rychlostí kolem sta metrů za sekundu
a vydávaly svištivé zvuky. Po dopadu na zem o nich hovoříme jako o meteoritech.
Při dopadu jsou meteority již téměř vychladlé a pokryté tmavou přetavenou
kůrou. Předpokládáme, že v širším okolí Morávky, v oblasti dlouhé až 30
kilometrů, dopadlo řádově sto meteoritů.