Latinská terminologie Křišťanova spisu o astrolábu

 

In honorem Dana Martínková, pp.

 

Alena Hadravová - Petr Hadrava

 

Traktát De composicione astrolabii (Canones astrolabii practici) připisovaný M. Křišťanovi z Prachatic je obsažen v řadě rukopisů našich i zahraničních knihoven. Prozatím jsme pořídili opisy tří textů (rkp. E, F, G) z těch, u nichž jsme zjistili, že jsou uloženy v našich knihovnách;[1] z rukopisů v zahraničí je částečně zpracován text chovaný v Krakově v Jagellonské knihovně (BJ 3224, p. 459-537). Srovnávat tyto opisy pak lze např. s analogickým textem W, připisovaným Johannovi von Gmünden.

 

Text F, dochovaný v rkp. pražské NK XIII F 25, fol. 49r-68r, pochází z přelomu 14. a 15. století, vznikl tedy ještě za Křišťanova života.

Ze srovnání s jinými verzemi textu se zdá, že tento rkp. patří spíše mezi kvalitnější opisy daného textu. Rovněž rkp. E (Praha, NK V E 4b, fol. 70r-85r, z roku 1477) je dobrým zápisem traktátu; na některých místech je třeba dát přednost čtení tohoto rukopisu před zněním F.

 

Příkladem textu opisovaného nepozorně, hromadícího četné chyby (dittografie, haplografie), je další mladší rkp., G, z konce 15. století, rovněž pražské NK, IV G 10, fol. 1r-19r. Poněvadž se jeho incipit (Pro introduccione generali eorum, que in astrolabio practico continentur) a explicit (tunc operare, sicut superius ostensum. Et sic est finis canonum.) liší od skupiny ostatních rukopisů, je v literatuře považován za jiný Křišťanův text.[2] Ve skutečnosti však patří rovněž do onoho velkého souboru textů, jímž se budeme zabývat. Nelze tu vypočítávat všechny odlišnosti textu G od ostatních zmíněných zápisů, pro ilustraci však uvedeme nejvýraznější chyby, a sice ty, které písaře rkp. G usvědčují z nevelké znalosti opisované tématiky. Patrná je písařova neznalost terminologie názvů základních částí astrolábu, obvyklé výrazy popisu zacházení s přístrojem apod., jak vyplývá z chyb typu: aranea EF : a rauca G; rethe EF : recte G (chyba se dvakrát opakuje); almuri EF : almicantrat G; almuri EF : almiti G; umbre extense EF : umbre ex tempore G; leva vel deprime regulam EF : leva vel depone regulam G; ortu EF : arcu G; occidens EF : accidens G. Způsob zápisu čísel (např.: 100 20 G : 120 EF; 100 80 G : 180 EF) svědčí o tom, že text byl písaři diktován; čtenáři však, který se chce kontrolou výpočtů dobrat pochopení textu, přináší takový záznam řadu nesnází. Marginálie a interlineární glosy sice text na některých místech opravují směrem k lepšímu znění, doloženému např. v rkp. E a F, neopravených míst však zůstala většina. Citované příklady nejvýraznějších chyb v rkp. G dokazují, že tomuto zmatenému opisu by bez znalosti popisované látky a svědectví dalších opisů bylo jen stěží rozumět, a současně varují před nespolehlivostí některých středověkých opisů.

 

Pro srovnání lze uvést, že text, který je variantou Křišťanova astrolábu a je připisován Johannovi von Gmünden (rkp. W: Nationalbibliothek Wien, codex 5296, fol. 11r-22v), je podobně jako rkp. F a E velmi dobře a s porozuměním pro téma zapsaným textem. Po stránce terminologické nás v rkp. W na první pohled upoutá opakované užití jiných, synonymních výrazů pro některé pojmy (regula EFG : allhidada W; primum almicancrat EFG : orizon W).

 

Podle Truhlářova katalogu[3] je autorem opisu rkp. G nějaký krakovský mistr, což mohou potvrzovat i v textu doložené zmínky o Polsku, Krakově a Vratislavi, které jsou na místech, kde se rkp. F a E zmiňují o Čechách a Praze (rkp. W pak nemá zeměpisná určení žádná). Za traktátem o astrolábu je v rkp. F nadto na fol. 70r kratší tabulka zeměpisných souřadnic několika měst a na jejím konci je uvedena poloha Prahy. (Užívání astrolábu nutně vyžadovalo i znalost zeměpisných šířek. Proto pojednání o astrolábech často obsahovala tabulky zeměpisných souřadnic nejvýznamnějších měst.) Dobovým zvykem bylo na posledním místě v tabulkách uvádět zeměpisnou polohu místa (města), v němž písař působil. U rkp. F se tím potvrzuje jeho pražská provenience.[4]

 

Zpracovávaný text o astrolábu byl natolik běžný, že není dochován vždy zapsaný jen ve svém celku, ale nacházíme z něj i pouhé úryvky, reminiscence citované možná zpaměti a vkomponované do jiných textů: příkladem mohou být úseky textu začleněné passim do partie o astronomii v rozsáhlé encyklopedii Pavla Žídka (Paulerina) Liber viginti arcium (unikátní rukopis z šedesátých let 15. století uložen v Krakově, BJ 257). Na ukázku vyberme z Žídka např. fol. 139ra, kde čteme:

 

Ocasus Solis est quantitas equinoccialis elevata super orizonte ab ortu Solis, donec secundum arcum diei non dimergatur sub terra ita, ut non videatur oculis ab humanis. Arcum diei constituunt hee tres differencie: scilicet ortus, meridies et occasus. Si vis scire arcum diei, pone gradum, in quo est Sol, super primum almicancrat et nota almuri in astrolabio et post move gradum Solis cum rethi per meridiem ad almicancrat occidentale et nota almuri et computa omnes gradus a principio ad ultimum et patet diei arcus.

 

Uvedenou pasáž z Žídka nyní srovnejme s necelou polovinou páté poučky Křišťanova traktátu o astrolábu: (rkp. F, fol. 52v):

 

Canon quintus de invencione arcus diei artificialis et noctis et de invencione arcus aliorum planetarum et aliarum stellarum.

 

 

Cum volueris scire arcum diei et noctis, pone gradum, in quo tunc Sol est, super primum almicancrat ex parte orientis et nota almuri in limbo. Post hoc move gradum Solis cum rethi per meridiem usque ad occidentem, id est ad almicancrat occidentale, et nota secundo almuri in limbo. Demum computa omnes gradus a prima nota usque secundam notam secundum motum almuri et habebis arcum diurnum.

 

Kompletní seznam odborných výrazů, který je jádrem tohoto článku, pořizujeme z kritického zhodnocení dosud zpracovaných exemplářů textu, především z rkp. F a E, které jsou z vybraného vzorku nejspolehlivější. Troufáme si však současně soudit, že platnost hesláře je obecnější, že v podstatě shrnuje terminologii celé velké skupiny rukopisů dané tématiky, neboť rozdíly mezi rukopisy jsou obvykle patrné na jiné úrovni výstavby textu, než je užití terminologie.[5] Naší snahou bylo, aby latinská část hesláře (zachovávající ortografii rukopisů, např. equs, obliqus) obsahovala pokud možno co nejúplnější soubor excerpovaných odborných výrazů, a to včetně nesklonných arabských pojmenování (např. almuri, n. indecl.), která byla v latinském textu užívána nejen běžně, ale leckdy i jako jediná možná varianta bez potřeby uvádět odpovídající latinská synonyma, a jejich sdělná hodnota je tedy leckdy v latinském (odborném) textu nezastupitelná. Ostatně řada arabských astronomických termínů přešla i do názvosloví současných národních jazyků, do češtiny např.: azimut, zenit, nadir, almukantarát, alhidáda atp. (Termíny arabského původy vyznačujeme kurzívou.) Některé výrazy obvyklé a známé z jiných latinských popisů astrolábu naše texty neobsahují, jako např. facies, tj. `líc, přední strana přístroje'. Výkladová česká část komentuje obsáhleji zejména obtížněji vysvětlitelné významy a snaží se o jejich propojení odkazy; zachycuje současný stav rozpracovanosti tématiky, který by další studium mělo zpřesňovat a doplňovat.

 

Práce navazuje na studie zabývající se středolatinským lexikem, které vznikají v Ústavu pro klasická studia AV ČR (dříve Kabinet pro studia řecká, římská a latinská ČSAV). V tomto oboru je přední vědeckou osobností Ústavu PhDr. Dana Martínková, CSc., které chceme touto cestou při příležitosti jejího životního jubilea vyjádřit úctu a obdiv k její nesmírné erudici, pracovitosti, obětavosti a vytrvalosti, s níž se věnuje svému oboru.

 

Tato práce vznikla s podporou grantu GAČR č. 405/97/0824.

 

Heslář:[6]

 

acumen stelle v. cacumen stelle

addere = sčítat

addicio = sčítání

aldidada (aldida) v. regula

alentabuch v. rethe

alentabus v. rethe

alforath v. equs

alhabos v. ansa

alhanachra v. armilla suspensoria

alhanthica v. armilla suspensoria

almehan v. foramen

almicancrat (almikankrat, alnikrankrat, alnikankrat) = almukantarát, tj.

   kružnice stejných výšek nad horizontem (v.altitudo, circulus altitudinum).

   Soustava almukantarátů spolu s azimuty (q.v.) je vynesena na líci astrolábu.

 almicancrat occidentale = západní polovina horizontu (mezi jižním a severním

   bodem)

 almicancrat orientale = východní polovina horizontu (mezi severním a jižním

   bodem)

 almicancrat primum v. orizon obliqus

almuri = i.q. ostensor, denticulus (v jiných textech též: index); ukazatel,

   arab. `ručička'

altitudo = výška; spec.: výška nad obzorníkem, jedna z obzorníkových souřadnic

   (vedle azimutu, q.v.)

 altitudo (meridiana) gradus zodiaci = (poledníková) výška místa na ekliptice,

   v. gradus signi zodiaci

 altitudo Lune = výška Měsíce

 altitudo meridiana = poledníková výška Slunce nebo hvězdy

 altitudo poli = i.q. ellevacio poli, zeměpisná šířka místa; v. latitudo

   civitatis

 altitudo Solis = i.q. el(l)evacio (Solis) (maxima), výška Slunce nad

    obzorníkem (pozorovaná za dne)

 altitudo stelle fixe (planete) (maxima) = i.q. el(l)evacio(stelle) (maxima)

   = výška stálice (planety) nad obzorníkem (pozorovaná v noci)

angulus = kout, vrchol, tj. jeden ze čtyř význačných bodů na ekliptice:

 anguli quatuor = souhrnný název pro ascendens, occidens, medium celi, medium

   noctis, q.v., tj. hranice 1., 7., 10. a 4. domu (domus, q.v.)

 angulus Terre = i.q. medium noctis, střed noci (oppos.: medium celi), tj. část

   nebeského poledníku pod horizontem, spec.: průsečík nebeského poledníku

   s ekliptikou pod horizontem

ansa = arab. alhabos: spojovací článek různého provedení (kroužek, kolíček,

   čep, osička) mezi závěsným kroužkem (armilla suspensoria) a tělem astrolábu;

   cf. clavus (1)

aranea = pavučina, síť; v. rethe

arcus = oblouk; úhel (část hlavní nebo vedlejší kružnice na sféřea její

   velikost vyjádřená středovým úhlem)

 arcus diei (artificialis), (diurnus (planete)) = denní oblouk:

   část rovnoběžky, tj. kružnice, po níž Slunce,

   planeta nebo hvězda obíhá kolem pólu, ležící nad obzorníkem pozorovacího

   místa, měřená hodinovým úhlem od východu k západu

 arcus duodecim horarum inequalium = oblouky dvanácti nerovnoměrných hodin (v.

   hora inequalis) vynesené na líci astrolábu, v. linea horaria

 arcus equinoccialis (circuli) = rovníkový úhel (ekvivalent rektascenze nebo

   zeměpisné délky)

 arcus noctis (nocturnus) = noční oblouk, doplněk denního oblouku,

        cf. `arcus diei'

 arcus planete (stelle) = denní oblouk planety (hvězdy), cf. `arcus diei'

 arcus zodiaci = oblouk zvěrokruhu, tj. úhel od jarního bodu ke zvolenému

   místu na zodiaku

armilla suspensoria = i.q. arab. alhanachra, alhanthica, závěsný kroužek, za

   který se astroláb při pozorování držel ve svislé poloze

ascendens = průsečík ekliptiky s východní částí horizontu; oppos.:

   occidens (v jiných textech `descendens')

ascensio = východ, tj. průchod bodu na nebeské sféře horizontem

 ascensio obliqua = východ, tj. průchod bodu šikmým horizontem

   (orizon obliqus, ortus obliqus, q.v.)

 ascensio recta = rektascenze, jedna z rovníkových souřadnic (vedle deklinace,

   `declinatio', q.v.); určuje průchod bodu na nebeské sféře `přímým

   horizontem' (orizon rectus, circulus rectus, ortus rectus, q.v.). Rozlišení

   šikmého a přímého východu podle `počtu jejich stupňů' podané v tomto spise

   je správné pouze pro body ležící severně od nebeského rovníku (v případě

   pozorovatele na severní polokouli).

 as(s)censio (signi, graduum) = východ znamení (bodu) na ekliptice,

        i.q. ortus signi

aspectus planete = aspekt planety, tj. některá z význačných hodnot

   (/aspectus/ sextilis, quartus, trinus, oppositus, ev. coniunccio, q.v.)

   úhlové vzdálenosti planet, cf. distancia planetarum; aspekty byly z hlediska

   astrologického a medicínského považovány za významné svým škodlivým nebo

   příznivým vlivem (cf. influxus, radiacio, impedire, iuvare)

 aspectus boni et amicicie = příznivé aspekty (sextil, trinus)

 aspectus mali et inimicicie = škodlivé, nepříznivé aspekty (quartus,

   oppositus)

astrolabium (astralabium, astralobium) = (planisférický, plošný) astroláb

astrologus = astrolog, rovněž synonymum astronoma

astronomus = astronom

aurora = ranní svítání, i.q. crepusculum matutinum, q.v.

australis = i.q. meridionalis; jižní

axis = osa, i.q. clavus (2)

azimut (azmut) = i.q. circulus verticulus, q.v.; azimut u Křišťana znamená

   vertikál, tj. kružnici procházející zenitem a nadirem. Soustava těchto

   kružnic je vynesena na líci astrolábu. Dnešní pojetí termínu azimut jako

   jedné z obzorníkových souřadnic (v. altitudo) se vyvinulo z původního

   označování vertikálů čísly stupňů (od 1 do 360), které Křišťanův text

   ještě zachovává.

cacumen stelle = hrot na síti (v. rethe) astrolábu označující polohu hvězdy,

   i.q. acumen stelle, sumitas stelle

canon = poučka, odstavec nebo kapitolka (J. von Gmünden:`capitulum') s návodem

   k získání určitého výsledku pomocí astrolábu, i.q. doctrina

caput Arietis = i.q. principium Arietis, jarní bod, tj. průsečík ekliptiky

   s rovníkem

cenit (capitum) = zenit, nadhlavník, i.q. vertex

 cenit civitatis (regionis) = zenit příslušného města

 cenit ortus (occasus) = azimut východu (západu) Slunce nebo hvězdy

 cenit Solis = vertikál, v němž se nachází Slunce (vyjádřen je azimutem, q.v.,

   od některé ze světových stran)

centrum = střed

 centrum astrolabii (instrumenti) = střed astrolábu, odpovídá světovému pólu

 centrum Solis = střed slunečního disku

 centrum zodiaci = střed ekliptiky na astrolábu (v Křišťanově spise je tento

   bod vymezen mlhavě)

circulus / circuli = kružnice

 circuli altitudinum v. almicancrat

 circuli progressionum Solis = soustava almukantarátů, tj. kružnic, které

   Slunce postupně protíná denním pohybem

 circulus Cancri = obratník Raka

 circulus Capricorni = obratník Kozoroha

 circulus equinoccialis (i.e. Arietis, Libre) = rovnodennostní kružnice, tj.

   světový rovník

 circulus imperfectus = neúplná kružnice, oblouk kružnice, oppos.:

   circulus perfectus, plenus

 circulus magnus = hlavní kružnice, tj. průsečnice sféry s rovinou procházející

   jejím středem. Poloměr této kružnice, rovný poloměru sféry, je největší

   z poloměrů všech možných kružnic na sféře. (Proto v jiných textech užíváno

   i synonyma `circulus maximus'.)

    circulus perfectus = úplná, uzavřená kružnice, i.q. circulus plenus, oppos.:

   circulus imperfectus

 circulus plenus v. circulus perfectus

 circulus rectus v. orizon rectus

 circulus verticulus = vertikál, tj. kružnice procházející zenitem a nadirem,

   kolmá k horizontu (i.q. azimut, q.v.)

civitas v. latitudo, longitudo

clavus = kolíček (1) mezi závěsným kroužkem (armilla suspensoria) a tělem

   (mater) astrolábu; (i.q. ansa); (2) procházející otvorem ve středu všech

   desek přístroje; (i.q. axis)

colurus = v Křišťanově textu je tento pojem synonymem k `linea medie noctis',

   q.v.

computare = počítat, sčítat

coniunccio = konjunkce, tj. vzájemné postavení planet v nulové úhlové

   vzdálenosti, v. aspectus planete. Křišťanův spis oponuje zařazování

   konjunkce mezi aspekty, s odůvodněním, že planety v konjunkci žádnou

   vzdálenost nemají.

 coniunccio Solis et Lune = konjunkce Slunce a Měsíce, tj. nov

corpus = těleso, objekt (`res'), jehož výška se má astrolábem změřit

 corpus celeste = nebeské těleso

 corpus superius = i.q. corpus celeste

crepusculum = souhrnné označení pro svítání i soumrak

 crepusculum matutinum = ranní svítání, i.q. aurora, q.v.

 crepusculum vespertinum = večerní soumrak

declinacio (septemtrionalis, meridionalis) = deklinace, tj. jedna z rovníkových

   souřadnic (vedle rektascenze, ascensio recta, q.v.); vyjadřuje úhlovou

   vzdálenost bodu na sféře od rovníku na sever či na jih

 declinacio Solis = deklinace Slunce

 declinacio gradus (zodiaci) = deklinace bodu na zvěrokruhu

 declinacio planete = deklinace planety

 declinacio stelle fixe = deklinace stálice

denticulus v. almuri

descensus signorum = i.q. occasus signorum

dies = den

 dies artificialis = den od východu k západu Slunce

 dies naturalis = součet dne a noci, 24 hodin

differencia latitudinis = rozdíl zeměpisné šířky dvou míst

 differencia longitudinis = rozdíl zeměpisné délky dvou míst

digitus v. punctum

direccio graduum = směr stupňů, tj. způsob určování aspektů planet (v.

   aspectus planete, radiacio) přičítáním nebo odečítáním příslušného

   počtu stupňů k projekci planety z ekliptiky na limbus astrolábu (i.q.

   proieccio radiorum)

distancia = (1) geografická vzdálenost; (2) úhlová vzdálenost

 distancia cenit civitatis (regionis) ab equinocciali circulo =

   vzdálenost zenitu od rovníku, tj. zeměpisná šířka, v. latitudo

 distancia meridionalis = úhlová vzdálenost od rovníku na jih

 distancia planetarum = vzdálenost planet, tj. jejich úhlová vzdálenost

   nebo rozdíl jejich rektascenzí, ekliptikálních délek nebo postavení

   vůči astrologickým domům

 distancia septemtrionalis = úhlová vzdálenost od rovníku na sever

dividere = dělit

divisio = dělení; stupnice zhotovená na přístroji

doctrina v. canon

domus (celi) = astrologický dům, tj. jeden z dvanácti úseků ekliptiky,

   jejichž hranice jsou spojeny s obzorníkem pozorovatele, v. anguli quatuor

 domus cadentes, debiles = úpadkové, slabé domy, tj. 3., 6., 9. a 12.

 domus forciores = mocné, silné (základní) domy, tj. 1., 4., 7. a 10.,

   v. anguli quatuor

 domus succedentes = zdárné domy, tj. 2., 5., 8. a 11.

dorsum (astrolabii) = záda, rub, zadní strana (astrolábu); oppos.:`facies',

   tj. tvář, líc, přední strana astrolábu; cf. též mater rotula

eclipsis Lunaris = zatmění Měsíce

ecliptica = i.q. via Solis; ekliptika, tj. dráha Slunce po obloze v průběhu

   roku

el(l)evacio (Solis, stelle) (maxima) v. altitudo (Solis, stelle)

 ellevacio capitis Arietis maxima = největší výška jarního bodu, tj. sklon

   nebeského rovníku k rovině obzorníku

 ellevacio poli = i.q. altitudo poli, v. latitudo civitatis

emisperium = polokoule

 emisperium inferius v. medietas

 emisperium superius v. medietas

equinoccialis = rovník

equinoccium = rovník

equs = i.q. alforath; `koníček' (v jiných textech též `caballus'),

   závlačka - často ve tvaru koňské hlavy - vedená otvorem (`stájí', stabulum,

   foramen) válečku (clavus (2), axis) procházejícím středem všech desek

   astrolábu. (Cf. Kunitzsch, op. cit., 13: `alpheram, id est equus'.)

etas Lune = stáří Měsíce, tj. jeho fáze od novu

exagonus v. sextilis

excessus = přírůstek, rozdíl měření výšky objektu ze dvou stanovišť

figura revolucionis anni = obrazec tvořený body ročních otáček nebe (v.

   gradus revolucionis annorum mundi)

filum = vlákno, nit užívaná k vytyčení přímky na desce astrolábu

firmamentum = nebeská sféra, sféra stálic

foramen = otvor, spec.: otvor v ose (axis, clavus (2)) vedené středem všech

   desek astrolábu, i.q. `stáj' (stabulum, q.v.) pro `koníčka' (equs, q.v.)

 foramen tabelle (tabule) = i.q. almehan, otvor vedený středem všech desek

   astrolábu. (Cf. Kunitzsch, op. cit., 32: `axis vel almeuar est foramen

   astrolabii'.)

gnomon v. quadrans

gradus = stupeň, spec.: bod ekliptiky měřený od jarního bodu, tj.

   ekliptikální délka

 gradus ascendens v. ascendens, anguli quatuor, oriens

 gradus equinoccialis = stupeň rovníku

 gradus Lune = bod ekliptiky, ve kterém se nachází Měsíc

 gradus occidens, occidentis v. anguli quatuor

 gradus medii celi v. medium celi, anguli quatuor

 gradus medie noctis v. medium noctis, anguli quatuor

 gradus oppositus = protilehlý bod ekliptiky, v. nadir

 gradus orientis v. oriens, ascendens, anguli quatuor

 gradus planete = ekliptikální délka planety (v Křišťanově spise

   zjednodušeno, v. gradus stelle fixe)

 gradus radiacionis v. radiacio (1)

 gradus revolucionis annorum mundi = bod roční otáčky nebe, tj. bod

   vycházející v okamžiku vstupu Slunce do jarního bodu (v. introitus Solis

   in Arietem)

 gradus Solis = ekliptikální délka Slunce

 gradus signi zodyaci = bod ekliptiky určený úhlem od počátku příslušného

   znamení zvěrokruhu

 gradus stelle fixe = ekliptikální délka stálice (v Křišťanově spise

   zjednodušeně nahrazená délkou průsečíku ekliptiky s deklinační kružnicí,

   která prochází stálicí, v. gradus planete)

hora = hodina

 hora equalis = hodina rovnoměrná, tj. čtyřiadvacetina dne a noci, cf. `dies

   naturalis'

 hora equinoccialis = hodina rovnodennostní: při rovnodennosti jsou

   nerovnoměrné hodiny dne i noci stejné, tj. `hora equalis', q.v.;

 hora horologii = časová jednotka (rovnoměrná hodina) měřená mechanickými

   nebo jinými hodinami (orlojem)

 hora inequalis = hodina nerovnoměrná, planetní (delší v létě ve dne a kratší

   v noci, v zimě naopak), tj. společné označení pro`hora inequalis diurna'

   a `hora inequalis nocturna'

 hora inequalis diurna = dvanáctina doby, která uplyne od východu k západu

   Slunce

 hora inequalis nocturna = dvanáctina doby, která uplyne od západu k východu

   Slunce

horologium = hodiny; orloj\footnote{ Lze předpokládat, že se Křišťanova

   zmínka o hodinách (orloji) v Praze (rkp. F: fol. 65v, rkp. E: fol. 83r)

   týká konkrétně pražského orloje, který, jak dokázal Zdeněk Horský

   (Pražský orloj, Praha, Panorama 1988), vznikl právě v Křišťanově době

   (roku 1410 sestrojen Mikulášem z Kadaně na základě výpočtů Křišťanova

   současníka, profesora Karlovy univerzity Jana Šindela). V tom případě

   by šlo o další svědectví potvrzující tuto novou dataci pražského orloje.}

impedire = astrol.: škodit (o planetě), v. aspectus planete

influxus (planete) = vliv, působení (planety), v. aspectus planete

inicium diei = začátek dne

instrumentum = (1) přístroj jako celek; (2) část, součást

        astronomického přístroje (astrolábu)

introitus Solis in Arietem = vstup Slunce do jarního bodu

iudicium astrologicum = astrologický úsudek, stanovisko, názor

iudicium phisicum = lékařský úsudek, stanovisko, názor

iuvare = astrol.: prospívat (o planetě)

latitudo = šířka

 latitudo astrorum (planete, stelle fixe) = šířka hvězd (planety, stálice),

   tj. jejich úhlová vzdálenost od ekliptiky

 latitudo civitatis (regionis) = i.q. altitudo poli, ellevacio poli;

   zeměpisná šířka města (místa)

 latitudo meridionalis = jižní šířka hvězdy (ležící vně ekliptiky)

 latitudo septemtrionalis = severní šířka hvězdy (ležící mezi ekliptikou

   a středem astrolábu)

latus regule (dextrum, sinistrum) = (pravý nebo levý) bok

   záměrného pravítka (alhidády, regula, q.v.)

latus umbre (recte (extense), verse) = strana stínového čtverce (v.

   quadrans, umbra)

limbus (lymbus) = (o)kraj, limbus: část astrolábu (též jiného astronomického

   přístroje), na níž je vynesena úhloměrná stupnice, i.q. margolabrum

linea = čára

 linea crepusculina (occidentalis, orientalis) = soumraková čára, tj.

   almukantarát 18 stupňů pod obzorníkem

 linea ecliptica = čára (kružnice) ekliptiky

 linea fiducie = přímka na alhidádě procházející středem astrolábu,

   která slouží k odečítání poloh

 linea horaria = čára (nerovnoměrné) hodiny, v. arcus duodecim horarum

   inequalium

 linea medie noctis = čára středu noci, tj. část nebeského poledníku pod

   horizontem, i.q. angulus Terre, q.v.

 linea medii celi = i.q. linea medii diei; čára středu nebe, tj. část

   nebeského poledníku nad horizontem

 linea medii diei v. linea medii celi

 linea meridiana (meridiei, meridionalis) = poledník

 linea orientalis (orientis) = východní čára, tj. polovina vodorovné čáry,

   která prochází středem rubu astrolábu a odpovídá východu (světové straně)

locus = místo

 locus prime radiacionis = místo prvního aspektu, tj. aspekt měřený od čáry

   středu nebe, v. radiacio

 locus secunde radiacionis = místo druhého aspektu, tj. aspekt

   měřený od horizontu, v. radiacio

 locus verus planete (Solis) = skutečná poloha planety (Slunce),

   tj. ekliptikální délka planety (Slunce)

 longitudo = délka

 longitudo civitatis (regionis) = zeměpisná délka města (místa)

Luna = Měsíc

margolabrum (labrum marginis) v. limbus

mater rotula = `matka', tj. základní deska astrolábu na líci, tváři (v jiných

   textech: `facies'). Mívala prohlubeň, lůno (v jiných textech: `concavitas

   matris astrolabii, venter matris') kam se vkládaly výměnné desky (v. tabula

   regionum) konstruované vždy pro určitou zeměpisnou šířku, zobrazující ve

   stereografické projekci obzorníkové souřadnice.

mediclinium v. regula

medietas (superior, inferior) = i.q. emisperium (superior, inferior); (horní či

   dolní) polovina (kruhové plochy astrolábu)

medium (medius) = střed (střední)

 medium celi = střed nebe, tj. průsečík poledníku s ekliptikou, ležící nad

   horizontem

 medium noctis (nox media) = (v jiných textech též: `imum celi') střed noci,

   tj. průsečík poledníku s ekliptikou, ležící pod horizontem,tj. angulus Terre

mensor = měřič, člověk pracující s astrolábem

mensura = míra, měření; termín uváděn v souvislosti s užitím astrolábu k měření

   pozemských objektů, včetně vzdáleností měst

 mensura geometrica = geometrická míra

 mensuracio geometrica = geometrické měření

meridianus = polední, jižní; subst.: poledník

meridies = (1) jih (světová strana); (2) poledne

meridionalis = i.q. australis; jižní

miliaria = míle

 miliaria Almanica = německá míle, odpovídá 1/16 rovníkového stupně, tj. asi

   7 km

 milliaria Ytalica = italská míle, odpovídá 1/100 rovníkového stupně, tj. asi

   1,1 km

minuere v. subtrahere

minutum (gradus, hore) = minuta (stupně, hodiny)

motus = pohyb

 motus diurnus = denní pohyb (nebe, nebeské sféry); totéž, co první hybatel

   (`primum mobile')

 motus firmamenti = pohyb nebeské sféry

 motus verus Solis = skutečný pohyb Slunce v průběhu roku (se započtením

    nerovnoměrnosti pohybu)

multiplicacio = násobení

multiplicare = násobit

mundus = (1) svět (pozemský), srov. plaga mundi; (2) svět (nebeský);

   v astronomické terminologii přívlastek geometrických objektů promítnutých ze

   Zeměkoule na oblohu (srov. polus mundi)

nadir = protilehlý bod na sféře, spec.: nadir, podnožník, bod protilehlý zenitu

 nadir inicii domus = bod protilehlý začátku astrologického domu

 nadir Solis = bod protilehlý poloze Slunce

nox artificialis = noc od západu k východu Slunce

numerus quociens = číselná hodnota podílu, zlomku

occasus = západ (nebeského tělesa); oppos.: ortus, q.v.

 occasus Solis = západ Slunce

 occasus signorum = západ znamení zvěrokruhu, i.q. descensus signorum

occidens = (1) západ (světová strana); (2) průsečík ekliptiky se západní částí

   horizontu, (v jiných textech i.q. descendens); oppos.: ascendens

opposicio Solis et Lune = opozice Slunce a Měsíce, tj. úplněk

oppositus = vzájemné postavení planet v úhlové vzdálenosti 180 stupňů,

   v. aspectus planete

oriens = (1) východ (světová strana); (2) synonymum proascendens, q.v.

orizon = obzor (obzorník), horizont

 orizon obliqus = horizont šikmý, tj. horizont v dnešním významu slova, tedy

   skutečný horizont místa, pro které je astroláb sestrojen, i.q. primum

   almicancrat

 orizon rectus = horizont přímý, tj. hlavní kružnice procházející póly

   a východním a západním bodem, čili horizont pozorovatele na rovníku;

   na astrolábu mu odpovídá vodorovná přímka vedená středem líce přístroje;

   i.q. circulus rectus

ortus (Solis, stelle fixe) = východ nebeského tělesa (Slunce, stálice);

   oppos.: occasus, q.v.

 ortus obliqus (oblicus) v. ascensio obliqua

 ortus rectus v. ascensio recta

 ortus signi v. ascensio (signi, graduum)

ostensor v. almuri

pars mundi v. plaga mundi

pinula = i.q. tabula perforata, vizír, průzor na alhidádě

plaga mundi = i.q. pars mundi, světová strana (quatuor mundi plage: meridies,

   oriens, occidens, septemtrio)

planeta = planeta (mezi planety byla obvykle počítána i `luminaria', tj.

   Slunce a Měsíc)

 planeta dir(r)ectus = planeta přímá, tj. pohybující se podél ekliptiky ve

   směru pořadí znamení zvěrokruhu

 planeta retrogradus = planeta retrográdní, zpětná, tj. pohybující se podél

   ekliptiky ve směru proti pořadí znamení zvěrokruhu

polus (mundi) = pól (světový, nebeský)

 polus antarcticus = jižní pól

 polus arcticus = severní pól

 polus zodiaci = pól ekliptiky

principium Arietis = i.q. caput Arietis, jarní bod, tj. průsečík ekliptiky

   s rovníkem

proieccio radiorum = projekce aspektu, i.q. direccio graduum, v. radiacio

proporcio = poměr, úměra

punctum (gnomonis, umbre) = i.q. digitus, dílek nebo délka odečtená na

   stupnicích stínového čtverce (quadrans, q.v.) na rubu (dorsum, q.v.)

   astrolábu (v. též umbra)

quadrans = i.q. quadratum, gnomon, stínový čtverec na rubu astrolábu, na

   němž se odečítaly tzv. stíny (umbra, q.v.) výšky objektu nad obzorníkem

quadratum v. quadrans

qualitas aeris (caliditas, frigiditas, humiditas, siccitas) =

   vlastnost vzduchu, povětří (teplo, zima, vlhkost, suchost),

   v astrologické souvislosti s úplňkem a novem Měsíce

quantitas (hore inequalis) = velikost, délka (nerovnoměrné hodiny)

quarta = čtvrtina horizontu ohraničená vždy dvěma světovými stranami,

   měřená ve stupních od 0 do 90 směrem od severu přes východ, jih a západ:

 quarta meridionalis occidentalis

 quarta meridionalis orientalis

 quarta septemtrionalis occidentalis

 quarta septemtrionalis orientalis

quartus = i.q. tetragonus; vzájemné postavení planet v úhlové vzdálenosti

   90 stupňů, v. aspectus planete

quociens v. numerus quociens

radiacio (planete) = (1) aspekt; (2) vliv, působení (i.q. influxus, q.v.)

   planety, v. aspectus planete

 radiacio dextra = aspekt planet ve směru proti pořadí znamení zvěrokruhu

 radiacio exagona v. sextilis, aspectus planete

 radiacio sinistra = aspekt planet ve směru pořadí znamení zvěrokruhu

 radiacio tetragona v. quartus, aspectus planete

 radiacio trigona v. trinus, aspectus planete

radius Solis (solaris) = sluneční paprsek

radix quadrata = odmocnina

regio v. latitudo, longitudo

regula = i.q. aldidada, mediclinium, volvella; alhidáda, záměrné pravítko;

   na rubu (zádech, `dorsum') astrolábu je opatřeno vizíry (v. pinula)

   k měření výšky nad obzorníkem

rethe = i.q. aranea (arab. alentabuch, alentabus); síť (lat. výraz souvisí

   s `retina' = sítnice v oku), pavučina; diskovitá mřížka otáčející se na

   matce (v. mater) astrolábu. Obsahuje kruh ekliptiky (v. superficies

   convexa zodiaci), někdy i další důležité kružnice. Ze sítě vybíhají hroty

   vyznačující vybrané nejjasnější hvězdy (v. cacumen stelle). (Cf.Kunitzsch,

   op. cit., 31: `alhankabut, aranea sive rete dicitur id, quod continet

   zodiacum, stellas fixas et eorum nomina'.)

semicirculus = polokružnice

septemtrio = sever (světová strana)

septemtrionalis = severní

sextilis = i.q. exagonus, vzájemné postavení planet v úhlové vzdálenosti

   60 stupňů, v. aspectus planete

signum zodiaci = znamení zvěrokruhu, v. etiam successio signorum

Sol = Slunce

solsticium = slunovrat

 solsticium estivale = letní slunovrat

 solsticium hyemale = zimní slunovrat

spera obliqua = sféra šikmá

stabulum v. foramen

stacio = stanoviště (měřiče při pozemních měřeních astrolábem)

stadium = délková míra, odpovídá 1/700 rovníkového stupně, tj. asi 160 m

status anni = stav, poloha bodu roční otáčky v příslušném roce, v. gradus

   revolucionis annorum mundi

stella = hvězda

 stella fixa = stálice

 stella meridionalis = hvězda na jižní polokouli

 stella septemtrionalis = hvězda na severní polokouli

subtraccio = odečítání

subtrahere = odečítat, i.q. minuere

successio signorum = pořadí znamení zvěrokruhu na ekliptice (Aries, Thaurus,

   Gemini, Cancer, Leo, Virgo, Libra, Scorpius, Sagitarius, Capricornus,

   Aquarius, Pisces)

sumitas stelle v. cacumen stelle

superficies convexa zodiaci = vnější okraj kruhu zodiaku nasíti astrolábu,

   který představuje vlastní ekliptiku

tabella v. tabula

tabula = i.q. tabella; (výměnná) deska (astrolábu), zhotovovaná vždy pro

   určitou zeměpisnou šířku; k jednomu astrolábu mohlo být takových desek

   připraveno několik

 tabula regionum = výměnná deska na líci astrolábu, v. mater rotula

 tabula perforata v. pinula

tempora anni quatuor = čtyři roční období (tempus vernale, estas, autumpnus,

   hyems)

terminator visus = rozhraní viditelnosti, tj. horizont

tetragonus v. quartus

trigonus v. trinus

trinus = i.q. trigonus; vzájemné postavení planet v úhlové vzdálenosti 120

   stupňů, v. aspectus planete

umbra = stín; v. též quadrans, punctum

 umbra recta (extensa) = přímý stín, vodorovná rovnoměrná přímočará stupnice

    stínového čtverce (quadrans, q.v.) na rubu astrolábu. Odečítala se na ní

    hodnota 12 x cotg alfa, kde alfa je výška měřeného objektu nad obzorníkem

    (byla-li větší než 45 stupňů) zaměřená alhidádou.

 umbra versa = obrácený stín, jedna ze dvou svislých rovnoměrných přímočarých

    stupnic stínového čtverce (quadrans, q.v.) na rubu astrolábu. Odečítala se

    na ní hodnota 12 tg alfa, kde alfa je výška měřeného objektu nad obzorníkem

    (byla-li menší než 45 stupňů) zaměřené alhidádou.

vertex = zenit, nadhlavník, v. cenit

via Solis v. ecliptica

volvella v. regula

zodiacus (zodyacus) = zvěrokruh, zvířetník, zodiak

 

Résumé (Summary)

 

Latin terminology of the treatise on astrolabe by Magister Cristannus de

Prachaticz

 

The treatise De composicione astrolabii (Canones astrolabii practici)

attributed to Cristannus de Prachaticz (before 1370-1439) is contained

in many manuscripts of Czech and foreign libraries. In the present study

is given complete list of terms used in this treatise. The terms are

explained (in Czech) and mutually connected. The list was excerpted from the

text established on the base of the collation of several manuscripts,

especially those preserved in National Library in Prague: XIII F 25 ff.

49r-68r; V E 4b ff. 70r-85r; IV G 10 ff. 1r-19r.

 

Popis k fotograf. příloze:

 

Astroláb inv. č. 2287 ze sbírek Národního technického muzea v Praze.

Zkonstruován byl kolem roku 1450 pro zeměpisnou šířku 52o 45', erbem

a letopočtem 1504 označen dodatečně. A: líc (facies), B: rub (dorsum)

astrolábu. 1: armilla suspensoria, 2: regula, 3: rethe, 4: axis et equs,

5: mater rotula, 6: linea fiducie, 7: pinula, 8: ecliptica, 9: cacumen

stelle, 10: linea medii celi (medie noctis), 11: orizon rectus (obliqus),

12: circulus equinoccialis, 13: circulus Cancri (Capricorni), 14: cenit,

15: almicancrat, 16: azimut, 17: linea horaria, 18: linea crepusculina,

19: limbus, 20: umbra recta (versa).

(Fotografie V. Kodetové laskavě zapůjčilo NTM.)