Novinky

Dva jasné bolidy z minulého pátku zaznamenala Evropská bolidová síť

V pátek 22. června pozdě večer byl vidět z celého našeho území, kde bylo tou dobou jasno, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků. I když v tu dobu na obloze dominoval svým svitem Měsíc, tak tento bolid, který se pro většinu pozorovatelů pohyboval právě na jižní části oblohy, tedy v blízkosti Měsíce, na malou chvíli jeho jasnost pro blízké pozorovatele dokonce o trochu překonal. O hodinu a jedenáct minut později oblohu rozzářil další jasný bolid. Není tedy překvapením, že nám přišel velký počet pozorování, za která tímto děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento vzácný přírodní úkaz způsobilo.

Další úspěch Evropské bolidové sítě

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 17 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (14), ale také na Slovensku (2) a v Rakousku (1). Po přechodu studené fronty bylo na velké části území střední Evropy relativně hodně oblačnosti, která se navíc velmi rychle měnila. Přesto však velká část našich stanic měla aspoň částečně jasno a tak přístroje naší bolidové sítě tento bolid velmi dobře zachytily. Celkem máme fotografické záznamy z 10 stanic a důležité je, že ho zaznamenaly všechny stanice, které leží blízko dráhy, po které letěl. Ze všech těchto záznamů jsme tedy velmi podrobně a přesně určili jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě a dokonce i složení a strukturu původního tělesa (meteoroidu).

Polooblačno pozorování nezkazilo

Neboť bylo nad celým územím spíše nemálo oblačnosti, považujeme úspěšné pozorování za o to větší úspěch. Tento bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami především na stanicích v jižní a západní části naší sítě. Nejdůležitější záznamy máme z kamer z Kunžaku, Churáňova, rakouského Martinsbergu a Kuchařovic, ale také z Kocelovic, Přimdy, Ondřejova, Svratouchu, Frýdlantu a Červené hory. Všechny tyto stanice jsou součástí Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Na přiloženém obrázku (obrázek 1) je pohled na celou světelnou dráhu bolidu, jak ho zaznamenala fotografická celooblohová kamera na stanici v Kunžaku. Bolid letěl vysoko nad jihozápadním obzorem na světlé obloze ozářené Měsícem. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu a její změnu (brždění) po celé jeho světelné dráze v atmosféře.

Kromě fotografických záznamů v přímém světle se nám podařilo zaznamenat také spektrum bolidu digitálními spektrálními kamerami na Churáňově a v Kunžaku, což nám poskytuje základní informace o složení původního meteoroidu. Z fotografických záznamů z nejvhodněji položených pěti stanic jsme určili všechny parametry jeho průletu atmosférou s vysokou přesností a spolehlivostí. Navíc přesný průběh svícení bolidu byl zaznamenán velmi rychlými fotometry (jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu), které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Detailní záběry bolidu, ze kterých je možné určit mimo jiné i průběh fragmentace bolidu, byly pořízeny rychlonaváděcím systémem FIPS z Kunžaku a Ondřejova (viz obrázek 2).

Co se tedy přesně 22. června 2018 odehrálo?

Přesně ve 23 hodin 14 minut a 23 sekund středoevropského letního času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti necelého jednoho kilogramu a začal svítit ve výšce 92 km jižně od rakouského města Melk (viz obrázek 3).  Těleso se na začátku pohybovalo relativně velkou rychlostí rovných 30 km/s  a světelnou dráhu dlouhou 171 km a skloněnou k zemskému povrchu jen 17 stupňů uletělo za 6,4 sekundy. Během letu bolid dosáhl jasnosti srovnatelné s jasností Měsíce, který v tu dobu svítil relativně nízko nad JZ obzorem. Bolid pohasl nedaleko na jihovýchod od Strakonic ve výšce 43 km nad zemí. Ke konci letu se rozpadal a velmi rychle pohasl. Veškerá jeho hmota se během průletu spotřebovala a tak v tomto případě nedošlo k žádnému pádu meteoritů.

Před srážkou se Zemí tento relativně kompaktní úlomek meziplanetární hmoty (meteoroid) o málo větší než tenisový míček obíhal Slunce po dosti výstředné dráze skloněné jen 4 stupně k ekliptice (rovina dráhy Země). V přísluní se blížil k dráze planety Merkuru a nejdále od Slunce se dostal do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jednalo se tedy původem o malou část asteroidu pocházejícího velmi pravděpodobně z centrální části hlavního pásu planetek.

Druhá planetka vzápětí

Jak nadpis napovídá, tuto noc to nebyl jediný bolid, který naše přístroje zaznamenaly. O hodinu a jedenáct minut později, přesně 25 minut a 28 sekund po půlnoci středoevropského letního času, naše kamery zaznamenaly další bolid srovnatelné jasnosti a délky trvání. Byl však od nás podstatně dál, letěl z jihu na sever převážně nad východním Slovenskem a dolétl až do jižního Polska (viz obrázek 4). Bohužel nad celým územím Slovenska a přilehlých oblastí bylo v tu dobu zcela zataženo, a tak již nebyl tak dobře viditelný jak pro náhodné pozorovatele, tak i pro naše kamery.

Nejbližší stanice na Slovensku měly kompletně zataženo a tak ho zachytily velmi nízko nad východním obzorem jen kamery z Červené hory, Kuchařovic a rakouského Martinsbergu. Navíc na prvních dvou místech byla zaznamenána kvůli oblačnosti jen první půlka světelné dráhy bolidu a ani v Martinsbergu nemáme úplný konec jeho dráhy, protože tato stanice byla téměř 500 km od něho daleko. Přesto se nám ho podařilo popsat a určit základní parametry jeho průletu atmosférou. Tato data sice nemají takovou přesnost a spolehlivost jako v případě prvního bolidu, ale i tak je možné o něm aspoň říct, kudy letěl a odkud přiletěl. 

Průmět jeho dráhy na zemský povrch je na obrázku 4 a opět se jednalo o málo skloněnou dráhu k zemskému povrchu, tentokrát to bylo 20 stupňů. Tento malý meteoroid o hmotnosti kolem 5 kilogramů vlétl do atmosféry rychlostí 22 km/s. Jeho dráha ve Sluneční soustavě ležela prakticky v rovině ekliptiky a nejblíže ke Slunci se dostala ke dráze planety Venuše a nejdále se dostala podobně jako u předchozího bolidu do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jednalo se tedy původem o malou část planetky pocházející také velmi pravděpodobně z centrální části hlavního pásu planetek. Z ostatních parametrů ale nevyplývá, že by tyto dva bolidy měly společný původ.

V Ondřejově 26. 6. 2018

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
[2] Formuláře na hlášení jasných bolidů Astronomického ústavu AV ČR

Kontakty a další informace:

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR,
vedoucí Evropské bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz