O světovém ekologickém problému - světelném znečištění. Uvidí generace po nás ještě vůbec hvězdy na nebi? Dá se s tím něco dělat? Přednáší pracovník Astronomického ústavu AV ČR a předseda Odborné skupiny pro tmavou oblohu České astronomické společnosti Pavel Suchan. Na závěr přednášky vyrazíme ven, pod lampy a světla města a ukážeme si názorné příklady jak svítit a jak naopak nesvítit.

Kde: Městská knihovna - Jiráskova 1775/3, Tábor

Pavel Suchan má na ondřejovské hvězdárně na starosti mj. ochranu pozorovacích podmínek. Je předsedou odborné skupiny České astronomické společnosti pro tmavou oblohu. V roce 2001 se zasloužil o první včlenění světelného znečištění do zákona a na jeho počest byla posléze pojmenována jedna z planetek ve Sluneční soustavě. Navštívil už řadu lokalit se stále ještě zachovalým nočním životním prostředím. Nejvíce vzpomíná na chorvatský ostrov Lastovo nebo na Národní park Bieszczady na polsko slovenském pomezí. 

A o čem bude přednáška? Tma se stala ohroženým druhem. V některých místech naší Země se noc vytrácí velmi nápadně, někde velmi nenápadně, zato vytrvale a někde stále ještě najdeme místa s přirozenou tmou neovlivněnou umělým osvětlováním lidí. Míst, kde ale dnes už není možné pozorovat noční oblohu v její plné kráse, rapidně přibývá. Může za to světelné znečištění. Chceme ztratit krásu vesmíru, která je součástí lidské civilizace od jejího počátku? Městské děti už neznají Mléčnou dráhu a tak, jako je vozíme na venkov, aby se podívaly, jak vypadá koza, tak je dnes vozíme podívat se na hvězdnou oblohu v celé své kráse. Vlastně už ani ne v celé, protože na území České republiky už původní noční životní prostředí nenajdeme. 2/3 obyvatel Země žije v oblastech zasažených světelným znečištěním. V Evropě a v USA je to dokonce 99 %. 

Světelné znečištění nevadí ale jenom astronomům. Vadí především přírodě, zasahuje do potravního řetězce, ohrožuje biodiverzitu. Poškozuje zdraví lidí, zabraňuje tvorbě melatoninu v lidském těle. Zbytečně vysvícenou elektřinu musíme zbytečně zaplatit. A samozřejmě, ochuzuje nás o pohled na hvězdnou oblohu. Zatímco v přírodním prostředí spatříme na obloze až na 3000 hvězd, ve městech jsou to jenom stovky a ve velkoměstech dokonce už jenom desítky.