Úvodní
stránka
Archiv |
Vítejte
u nás v Tokiu! Jak už jistě všichni
víte naše nová adresa je: 東京都狛
江市猪方 4-1-8.
Pro ty co se ještě stále nenaučili japonsky, tak
latinkou
by se to dalo napsat jako Fujimi-Heitsu 103 (což je jméno
baráku a číslo bytu), 4-1-8 Inogata
(městská
oblast Inogata, 4. část - 1. blok - budova číslo
8),
Komae-shi (město Komae), Tokyo (východní
hlavní
město). Podle adresy si můžete udělat představu o tom jak
jednoduché je v Japonsku podle adresy cokoliv
najít, oni
totiž nemají názvy ulic (teda až na
čestné
výjimky hlavních tříd).
Abyste věděli co Vás u nás čeká
přinášíme Vám
nyní drobnou obrazovou
reportáž. Úvodem pár
základních
údajů: byt jsme hledali pomocí
realitní
kanceláře, což by nebylo možné bez
japonského
doprovodu. I tak to nebylo tak jednoduché - když jsme si
konečně
ze záplavy nabídek vybrali 5, které
jakžtakž
splňovali naše požadavky, tak jsme se dozvěděli, že pouze v
jednom jsou ochotni mít za
podnájemníky cizince...
Japonci jsou konzervativní a k cizincům krajně
nedůvěřiví.
Ale nakonec jsme sehnali byteček, který nás
zaujal
především cenou (ostatní
nabídky byly tak o
20 tis. vyšší, my platíme
65 tis. jenů
měsíčního nájemného +
poplatky za energie
cca 10 tis.). Byteček to nazývám pro jeho
výměru
32 m2 neboli 20 tatami (vysvětlím
později), i když
podle našeho počítání je to
čistokrevné 2+1.
Bydlíme
v třípodlažním dost
ošklivém
montovaném baráku
obsahujícím 8
bytových jednotek. Tento je velice podobný
smontovaným buňkám, které se u
nás
vídají na stavbách a je postaven na
základech pevné víry
doplněné trochou
betonu a
množstvím překližky. V nájemní smlouvě
je mimo
jiné uvedeno: "Tato konstrukce je odolná vůči
silnému zemětřesení, avšak tato
skutečnost nebyla
experimentálně ověřena."
Toto
je náš vchod (auto není
naše, ale
některého ze sousedů). Levé okno je do kuchyně,
pravé na záchod. Vstupní
průčelí (tzn. to
co vidíte na fotce) zabírá
téměř celou
šíři našeho bytu. Ač okolí
i stavba
samotná jsou vzhledu nevábného,
vnitřek nás
mile překvapil (až na koupelnu) a proto jsme s
nastěhováním neváhali ani minutu.
Poté
co minete přezouvací sekci (tzn.
snížený prostor
cca 80x40 cm hned za dveřmi) vstoupíte do kuchyně, ze
které je možné navštívit
záchod
(vyhřívané prkýnko v
základní
výbavě nemáme zapojeno z čistě
zištných
důvodů) a koupelnu, která není z
hygienických
důvodů prezentována obrazem. No prostě je to kdysi
dávno
vykachlíkovaná místnost s
jedním odtokem
uprostřed, která je z půlky obsazena japonskou vanou. To je
taková káď s rozměry cca 110x70x50 cm, ve
které je
možno po několik dní či týdnů udržovat horkou
vodu což je
další takové ekonomické
zařízení... Takže my
používáme druhou
polovinu, ve které je sprcha
(rozuměj hadice s hlavicí, žádný
sprchový
kout, prostě při sprchování všechno
zacákáš) a malinkaté
umyvadlo přibližně ve
výši našich kolen. No prostě nic
záviděníhodného.
Vraťme
se zpět do kuchyně. Toto je naše kuchyňská linka.
Úplně vlevo je typický japonský vařič
(tento model
byl zakoupen v nejbližším bazaru)
mající 2
plynové hořáky a uprostřed troubu dimenzovanou na
1
menší rybu. Vpravo potom lednice, kterou jsme
dostali po
předešlém najemníkovi. Ten ale měl
úplně
jiné hygienické standardy a my jsme
nejdříve
potřebovali 2 litry sava, než jsme ji prohlásili za
použitelnou.
Na lednici je rychlovarná konvice, kterou vůbec nebylo
lehké sehnat, jelikož je to v Japonsku
nejnovější
trend, a topinkovač.
Z
kuchyně vstupujeme do obývacího pokoje,
který je
zařízen v japonském stylu: na podlaze tatami,
tzn.
rákosové rohože, nízký stůl
u
kterého se sedí na zemi, nějaké ty
polštářky pro naše nezvyklé
evropské
zadky a zakrslá borovička rostoucí z kamene.
Tatami je
tradiční japonská podlahová krytina,
dodává se ve standartizovaném rozměru
180x90 cm
(odtud ta celková výměra) a musím
říct, že
chůze, sezení i ležení na tatami je velice
příjemné.
Poslední
místností je ložnice, která je
zařízena
nejlevnější postelí z IKEI. V
japonských
bytech jsou samozřejmostí vestavěné
skříně,
nejinak tomu je i u nás, kdy celá
pravá strana
ložnice jsou metr hluboké skříně, takže
máme kam
uložit návštěvy :-).
Celou
stěnu mezi ložnicí a obývákem
tvoří
čtyřkřídlé šoupačky a tak se
vnitřní
prostor dá dle potřeby spojit či rozdělit. Nad dveřmi je
umělecky pojatý prostor - volné místo
je
částečně vyplněno děravým dřevem, prý
tradiční výzdoba japonských domovů
(japonské pojmenování jsem
úspěšně
zapomněla). Za dveřmi vidíte H.
sedícího u stolu a
kousek za ním už lednici - prostě výhoda
malých
bytů: všechno máte hned po ruce.
Celou
zadní stěnu ložnice tvoří dveře na
balkónek,
který je bohužel okupován pračkou,
klimatizací a
šňůrami na prádlo, takže k piknikům
příliš
využít nelze. Okna v celém bytě jsou osazena
pouze
jednoduchými neprůhlednými (ale
naštěstí
průsvitnými) skly. Jelikož jsme krajní byt tak
oken
máme celkem dost, ale celkově je byt
spíše
tmavý a to díky neprůhledným sklům a
těsné
blízkosti
okolních budov.
Na
závěr snad už jenom pohled k sousedům, kteří
mají
vchod ozdoben tůjkou, psíkem, cihlou, venkem vedenou vodou
(proč
bychom to měli zazdívat, když v zimě nemrzne?) a
nezbytným deštníkem. H. mi
zatím dovolil
koupit jenom deštník, ale na
dalším
zapracuju a až uspěju tak dám vědět...
クラーラ
|