Ráno jsme vyjeli z nádraží v 10 hodin ve čtvrti Čofu, což bylo asi 4 km od našeho bydliště. Cestu na nádraží jsem s H. absolvovala na kole, bylo to zajímavé zejména kvůli nutnosti jezdit vlevo. Vlakem jsme jeli asi 45 min až do stanice Takao-san-guči a odtud jsme se vydali proti proudu potoka na horu Takao-san vysokou 599 m. Tam jsme posvačili rýžové onigiry – rýžové trojúhelníčky zabalené v mořské řase, v tomto případě s lososem uvnitř. Zajedli jsme to koláčem s kávou. Po cestě dolů jsme prošli šintoistickou svatyni postavenou na čtyřech úrovních terénu, byla krásná. Dole u stanice jsme viděli 2 tradičně oblečené a namalované dívky (jako gejši). Zpět jsme jeli po stejné trase a na kole jela tentokrát s H. M. Později šla děvčata do lázní do koupele a my s H. jsme šli na procházku do nedaleké svatyně, kde jsme prohlíželi uspořádání hřbitova. Večer jsme popili vína a ovoce a máme se stále dobře.

K tomuto popisu už snad není co dodat. Na Takau jsme byli již potřetí, přičemž foto a popis poslední výpravy do těchto končin najdete zde.  Rychlý popis následujících fotek:
1) Dřevořezba v malé svatyni po cestě vzhůru.
2) První zkušenost s onigiry.
3) Zdánlivě nezajímavá fotka, kdybych na ni nenašel své kolegy z práce (vysoký cizinec a dva stojící přihlížející japonci). Po víkendu jsem se dozvěděl, že také byli na Takao-san, ale došli jsme k závěru, že jsme se museli minout. Při vybírání fotek pro tuto aktualitku jsem zjistil, že jsme se přeci jenom neminuli.
4) Nejenom cizinci se fotí na takovýchto místech.
5) Nenapadá mě žádný komentář.
6) Rikša se zmalovaným nákladem pózuje udivené maličké cizince.

ホンザ  と  マミンカ