Odcházely jsme z domu v 9:30 – samé ženské, ale K. je všeználek a tak není problém (H. musel do práce). Odjely jsme do čtvrti Šindžuku – což je čtvrť mrakodrapů a my jsme byly v budově magistrátu ve 45. patře jižní vyhlídkové věže – 202 m nad zemí. Daly jsme si tam dobrou kávu. Pak jsme navštívily Šindžuku central park, který je proslaven kvetením sakur (byly již bohužel odkvetlé), ale náš největší zážitek bylo sušení vypraného prádla bezdomovce. V parku jsme objevily cvičící stroje. Jeden pán v obleku a kravatě nám ukázal jak na to a tak jsme neváhaly a přidaly se.
Na oběd jsme byly v suterénu obchodního domu v tradiční japonské restauraci. Restaurace byla poskládána z malinkatých místností, do kterých se jen taktak vešli stůl a židle a číšník klepal, když vcházel. Pak už jsme se vrhly na obhlídku obchodů za účelem nákupu, ale je to drahota – věci které se mi líbí jsou jako obvykle drahé. Ještě počkáme. Domů jsme přijely cca. v 17:30 a teď se už připravujeme na zítřek do Kjóta.

Fotogalerii tentokrát začneme japonskou toaletou (velice se podobá toaletě turecké, avšak v 99% případů je vzorně čistá, vždy je k dispozici toaletní papír a hlavně je zadarmo). Je to jedna z věcí, na kterou jsme si tak zvykli, že bychom Vám jí bez návštěvy asi neukázali, tak nám přijde samozřejmá. Na další fotce je onen tokijský magistrát vyfocen zespodu (je tak vysoký, že se některým fotografům ne a ne vejít do záběru). Pak následují pohledy na další mrakodrapy a vůbec nekonečnou městkou zástavbu z výšky 202 metrů nad zemí. Prostor mezi mrakodrapy je členitý - cesty jsou mnohdy vedeny pod úrovní terénu, aby bylo nahoře dost místa pro bujně rostoucí zeleň.

クラーラ と マミンカ