Úvodní stránka Archiv |
Situace se
příliš nezměnila, K. je pořád
nemocná, takže jsme za průvodce měly pouze H. Po
cestě na šinkanzen do Shin-Yokohamy jsme ve vlaku
viděli reklamu na mořské akvárium v
Yokohamě. Zatoužila jsem nějaké takové
zařízení navštívit. Kvůli
dopravní dostupnosti a nezanedbatelnému
rozdílu v ceně vstupenky jsme vyrazili do daleko
bližšího akvária v Shinagawě,
což je poblíž letiště Haneda u
ústí řeky Tamagawa, u které H. s K.
bydlí. Vystoupili jsme ve stanici Ómori (Velký
les) od
které to k akváriu bylo asi kilometr cesty (i
s menším zdržením při
hledání vchodu do parku, kde se
akvárium nacházelo).
Vzhledem k nepřízni počasí (jemnému mrholení) a víkendu bylo akvárium zaplňeno značným množstvím rodin s malými dětmi. Tyto byly nadšeny množstvím všech možných vodních živočichů, takže se prostory neustále ozývaly pištící hlásky a nadšený vřískot. I tak jsme si to užili. Viděli jsme mnoho zajímavé havěti, mezi jinými i elektrického úhoře a jeho velkého (malého) obdivovatele (první foto), mořské koníky (k obrovské radosti autorky deníku, druhé foto), expozici korálového útesu s jeho tradičními obyvateli (třetí foto) a poté i mnoho druhů sasanek (čtvrté foto). ![]() ![]() ![]() ![]() Součástí areálu byl také venkovní bazém s delfíny. Ti nepředváděli žádnou složitou choreografii, ale občas jen tak z radosti skákali do značných výšek. V největším akváriu, skrz které vedl tunel, bylo obrovské množství velkých ryb, kterým však dominovalo několik rejnoků (asi ne elektrických, první foto). Úplně u východu bylo další velké akvárium, ve kterém bylo několik druhů žraloků, ale žádné další ryby ani paryby (druhé foto). ![]() ![]() Vrátili jsme se na stanici Ómori, kde jsme si dali oběd. Tentokrát jsme si vybrali italskou restauraci, byla to příjemná změna. Pak jsme jeli do Edo-Tokio muzeum, přímo pod ním (stojí totiž na sloupech) se uskutečňovalo nějaké ochotnické vystoupení. Předváděli nám neznámé druhy tance, které nás příliš nezaujaly a po zdokumentování (první foto) jsme pokračovali do samotného muzea. Tam se nacházejí expozice popisující vývoj Eda až po Tokio – končilo to druhou světovou válkou. Pomalým popocházením jsme se vyčerpali, takže jsme závěr docela proběhli (na druhé a třetí fotce jsou záběry expozic, model chudší čtvrti Eda a divadla Kabuki) a rychle zamířili k nedaleké kavárně pro nezbytné občerstvení. Ani to nám příliš nepomohlo, takže když jsme večer přišli domů, tak jsme si museli dát víno, abychom se trochu zmátořili. ![]() ![]() ![]() ホンザ
と
マミンカ
|