Jak už to tak u nás chodí, naplánovala K. na sobotu další výlet. Podařilo se mi ji rozmluvit nějaké náročnější výlety, kde by byly zapotřebí mačky a cepíny a vyrazili jsme do relativně bezpečné oblasti - turistického centra Hakone. Základní informace o tomto místě jsou uvedeny v úvodu aktualitky, popisující první výlet do této oblasti. Tentokrát jsme měli namířeno do jižní části staré kaldery, kde se rozlévá jezero Ashi, kolem jehož jihozápadního břehu měla vést nenáročná cestička. Z vlakové stanice Hakone-Yumoto jsme se ještě popovezli autobusem kus cesty, abychom načli plánovanou porci kilometrů na historické stezce Tokaido, která byla hlavní spojnicí Tokia s Kjótem v době Edo. Po zbytcích této cesty jsme došli až k jezeru Ashi, abychom cestou zhlédli zajímavě vykrystalizovaný led, už ze břehu pak úchvatný výhled na Fuji a dobře ošetřované stromy na poloostrově, který využívala k rekreaci císařská rodina.

O kus dál se nacházelo jedno z nejvýznamějších kontrolních stanovišť na staré cestě, protože oblast kolem jezera Ashi patřila k nejobtížnějším a kontrole se dalo těžko vyhnout. Zatím nevíme jak se nám to povedlo, ale rozhodně jsme se vyhnuli (i když neúmyslně) placení vstupného na tuto atrakci. Toto strážní místo bylo založeno v roce 1618 (období Tokugawa šogunátu) a rekonstrukce dokončena loni. Detaily o tomto stanovišti nám bohužel zůstaly utajeny, protože s lístkem jsme zároveň přišli také o letáček osvětlující historii tohoto místa. Lecos však napoví fotky. Na první z nich je stanoviště zachyceno pěkně z výšky, kde byla situována strážní věž. Mezi dvěma branami byly soustředěny budovy, kde sídlidli jak vojáci, tak úředníci zaznamenávající procházející obyvatele a vyměřující jim spravedlivé clo. Jak je patrné z druhé fotky, jejich milým úsměvem a meči podpořená žádost asi většinou došla sluchu. Jistě jen náhodou jsou nejpopulárnějšími plavidly v této oblasti lodě, připomínající s trochou fantazie ty pirátské.

Od těchto turisty značně zaplněných míst jsme se přesunuli k začátku cesty lemující břeh jezera. Tam jsme rázem byli zcela sami, až na občasné zahlédnutí cyklisty, se kterým jsme zejména ze začátku drželi celkem krok. Posléze jsme v protisměru potkali několik skupinek japonských důchodkyň, ale jinak jsme si mohli vychutnávat krásy okolí nerušeně. Na konci jezera jsme se znova dostali do oblastí zahlcených turisty, šlo o druhé přístaviště pirátských lodí. Bez problémů jsme odolali pokušení se jednou z nich svézt a radši jsme vyrazili vzhůru k Owakudani, což je pro méně zdatné davy turistů přišedších lodí druhá zastávka lanovky, pro nás (a pro mě bohužel) cíl cca. hodinového pochodu. 

Toto místo se nachází na hoře v centrální části staré kaldery a je značně aktivní, nejenom ve smyslu hemžení turistů, ale i vulkanicky. Proto je zde možnost ochutnat vejce vařená v přírodních pramenech a není doporučeno zde setrvávat příliš dlouho, protože výpary jsou prý celkem jedovaté. Naštěstí se zachráníte právě konzumací vajíček, protože prodejce tvrdí, že konzumace jednoho prodlužuje život o celých sedm let. Na následujících fotkách je pak vidět místo jejich vaření a posléze i krásná barva, kterou vařením získají. Nekouří se jen z vářících louží, ale dým viditelný na posledních fotkách vychází i mezi kameny. Je třeba poznamenat, že nevíme zda zápach zkažených vajec pocházel z útrob země či z odpadkových košů, které byly plné obrovského množství slupek z pozřených vajíček.

Naštěstí pro mě byla další část cesty plánované K. uzavřena kvůli sesuvům, takže jsme museli použít autobus, který nás odvezl až k vlaku a následující cestu jsme nerušeně prodřímali.

ホンザ