Úvodní stránka Archiv |
Skončili jsme
noční bouřkou strávenou v chatce. Ráno
jsme se pořád nacházeli v mraku a občas
krátce sprchlo. Nebylo to zrovna počasí, do
kterého se nám chtělo, ale japonci to viděli
jinak. První vyrazil starší japonec,
který pravděpodobně mířil dolů do civilizace.
Vzápětí ho následovaly i dvě japonky,
které si většinu věcí
nechávaly v chatce a mířily na
nedaleký
vrchol, přes který měla vést i naše
cesta. Stále jsme se nemohli rozhoupat, ale když vyrazil i
mladý japonec, který měl stejné
plány jako my, tak jsme sebrali
veškeré odhodlání a
vyrazili vzhůru.
Na první fotce jsou zachyceny podmínky hned po startu, těžké mraky všude kolem a ještě víc vody. Asi po hodině jsme potkali vracející se japonky, takže jsme doufali, že už jsme poblíž vrcholu Oputakešike, avšak mlha a japonky nás zmátli, takže jsme brzo dosáhli pouze vrcholu Babetsu-dake. Ani jsme se tam nezdržovali a pokračovali dále, abychom si na prvně jmenovaném vrcholu pořídili druhou fotku. Je zřejmé, že počasí se rozhodně nezlepšovalo a četnost a intenzita srážek spíše vzrůstala. Čekal nás poměrně dlouhý sestup k Futago-numa, což bylo první vhodné místo na postavení stanu, i když jsme plánovali pokračovat dále. V závěrečné fázi sestupu už to nevypadalo na přeháňku, ale vytrvalý déšť, takže jsme se nakonec rozhodli aspoň k provizornímu postavení stanu. Jak je vidno z třetí fotky, bylo to docela blátivé místo, ale aspoň nebyla nouze o vodu. Rozhodnutí o stavbě stanu pak nevědomky podpořil i starý známý mladý japonec, který se vrátil z cesty, kterou jsme chtěli pokračovat. ![]() ![]() ![]() Stan jsme stavěli zhruba kolem půl jedenácté, takže jsme měli ještě reálnou šanci dojít ten den o kus dál. Čekání na zlepšení podmínek se však protáhlo až do večera (a že se to vleklo), takže jsme na tomto nehostiném tábořišti strávili i noc. Japonec postavil stan nedaleko a rozhodně bych ten jeho stan nepodezříval z vodotěsnosti. Asi statečně trpěl uvnitř, protože krom nezbytných oprav z něj nevystrčil ani nos. Ráno jsme se vzbudili do v podstatě stejných podmínek, ale déšť už nebyl vytrvalý a šlo opět o krátké přeháňky. Sice nás čas netlačil, ale vidina dalšího dne na tomto místě se nám opravdu nelíbila, takže jsme se kolem deváté hodiny rozhoupali a začali se připravovat k odchodu. Mokrý stan jsem spolu s kilem bláta znechuceně nacpal do batohu, který při balení také zmoknul. Zašli jsme se ještě rozloučit s japoncem, který měl v plánu počkat ještě jeden den, protože v rádiu hlásili na další den zlepšení počasí. To nám zvedlo náladu a vyrazili jsme. Vzhledem k tomu, že už při balení jsme byli celkem mokří, tak nám ani tak moc nevadilo, že jdeme spíš potokem než po cestě a o suchu v botách jsem si mohl nechal i dřív jen zdát. K. byla poněkud zneklidněna (čti nas..ná) z prodírání se mokrým bambusovým porostem, ale já si tenhle kousek docela užil. ![]() K. byla už od úvodního prodírání se bambusem poměrně zničena, ale i tak jsme zvládli dojít až k plánovanému kempu Minami-numa, který leží poblíž vrcholku hory Tomurauši, což měl být podle průvodce v podstatě jen kopec kamenů. Těžko říct jak pravdivé toto tvrzení je, protože my jsme ten vrchol ani nezahlédli. Stan jsme postavili opět na holé zeni, protože žádný travnatý plácek k dispozici nebyl. Proběhla dokonce očista v nedalekém potoce, i když teplota vody i vzduchu nebyla zrovna vysoká (tábořiště bylo ve výšce cca. 1950 m.n.m.). S nadějí, že zítra bude lépe jsme šli brzo spát. V noci celkem foukalo, ale na oblačnost to nestačilo a vstali jsme opět do mraku. Sice nepršelo, ale i tak jsme nebyli zrovna nadšeni při představě dalšího denního pochodu v mlze. I když jídla ubývalo, batohy zrovna neztrácely na váze, protože jsme měli v podstatě všechno krom spacáků mokré. K plánovanému přechodu vrcholu Tomorauši ani nedošlo a vrchol jsme kvůli povětrnostním podmínkám raději obešli. Přelézání různých kamenných polí bylo celkem riskantní, všechno klouzalo, ale o to víc mě mrzelo, že nebyly rozhledy, protože takovou krajinu mám nejraději. Cesta zrovna neubíhala a začli jsme se zpožďovat i oproti časům v mapě, které jsme jinak hravě zvládali. Lidí i přes nepřízvnivé počasí přibývalo, protože jsme se dostali do oblasti, kde jsou turistické chaty a tahat stan není nutnost. Jak je vidno z následujících fotek, byly v některých místech vystavěny i povalové chodníčky (v mém slovníku nový termín). Nevím jestli tam byly kvůli pohodlí turistů, nebo ochraně nějakých rostlinek, ale mým znaveným nohám přišly vhod. Nevím, jak v takovém počasí přežívají lilie (či co to je na té třetí fotce), ale vypadalo to, že se jim daří. Další vrcholovka je z Kaun-dake a zhruba v té době to konečně vypadalo na změnu počasí k lepšímu. Další tři fotky tuto změnu jasně dokumentují. Modrá obloha je pak první, kterou jsme po čtyřech dnech viděli. Na poslední fotce je pak Hinan-goya, kde jsme přespali. Rádi jsme využili možnosti postavit stan (po dlouhé době na trávě), protože to byla jedinečná šance usušit věci. To se částečně podařilo už zvečera a jak bude popsán někdy příště, pokračovalo to mnohem lépe i ráno. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |