Jak je vidno z první fotky, těch šest autobusů z Tokia se v davu turistů lehce ztratilo. I průvodce avizoval, že ten prodloužený víkend, ve kterém jsme tam byli, patří mezi ty nejrušnější. V přilehlém informačním centru jsme si pár hodin počkali na konec deště a přitom plánovali, kam se vlastně vypravíme. Hned ze začátku jsme zavrhli náročnou variantu přes Okuhotaka-dake, třetí nejvyšší horu Japonska s 3190 m, a nakonec jsme vyrazili širokým údolím táhnoucím se na východ od hlavního hřebene směrem k chatě Yokoo-sanso. Tam jsme celkem bez problémů dorazili (s davem dalších lidí) kolem poledne. V plánu jsme ještě měli stoupání k tábořišti u chaty Karasawa, ale rozvinuté nachlazení všech členů výpravy (sužující nás od výstupu na Fuji) spolu s tíhou fotografického náčiní nás přinutilo ke změně plánu. Po ubytování v přilehlém kempu jsme jen nalehko (což by mělo být v uvozovkách, protože fotografická výbava byla stále s námi) vyrazili směrem ke Karasawě a obdivovali krásy okolí. Viz. následující fotky 3-5, fotka s opicema na mostě byla pořízena ještě po cestě k Yokoo sanso. Na poslední fotce se pak můžete rozloučit s K. botama; sice se nám ještě povalují ve skříni, ale zanedlouho skončí v nespalitelném odpadu.


Nedělní ráno nás opět zastihlo ve špatné formě, takže jsme zcela opustili plán výstupu na hlavní hřeben a vydali se na ten vedlejší, zachycený na čtvrté fotce výše. I tak nás čekalo asi 1000 výškových metrů, na něž jsme však měli dostatek času. Na třetí a čtvrté z následujících fotek je v pravé části hřebene vidět ostrý vrchol  Yari-ga-take, s výškou 3180 m je pátou nejvyšší horou Japonska zvanou také japonský Matterhorn. Jak je vidět ze čtvrté fotky, hned po dosažení hřebenu přišel čas na pořádné (i když ne první) využití veškeré fotografické výbavy. Zde je na místě odkaz na M. stránky panoramat. V sekci landscapes pak najdete panoramata z Japonska. Téměř všechny (kromě předposledního) jsou právě z tohoto výletu do Kamikochi, ale  to se může s časem měnit, protože stále přibývají další.


Už bez náročných stoupání jsme se kolem poledne dostali k vrcholku 蝶ヶ岳, což se snad čte jako Chouga-take (druhé foto). Po cestě se nám naskytla příležitost k ochutnávce přemrzlých borůvek, které byly k najdení v rezavě zbarveném borůvčí (třetí a čtvrté foto výše). Byl to nejvyšší dosažený bod výletu s výškou 2677 m.  Navzdory brzké hodině jsme se rozhodli ubytovat v kempu u chaty pod vrcholkem (třetí foto), protože jsme z výhledů na další pokračování hřebene usoudili, že náš původní cíl už se asi nachází v porostu a možnosti focení panoramat by byly značně omezeny. Odpoledne rychle uběhlo a večer nabídl zajímavý západ Slunce (poslední z následujících fotek) a také prudký pokles teploty.
 

Ráno nebylo o moc tepleji, ale nemrzli jsme zdaleka sami. Východ Slunce svou krásou sice neohromil, ale brzo se začalo znatelně oteplovat, takže rozhodně potěšil. Dopoledne bylo částečně vyplněno focením dalších panoramat, po čemž nás čekal sestup zpět do údolí a cesta na zastávku autobusu. Z původně velké rezervy se vlivem krásných rozhledů zasluhujících další panoramata stal téměř boj s časem a na zastávku jsme dorazili asi jen 15 minut před plánovaným odjezdem. Některé fronty na autobusy dosahovaly délky až sta metrů, ale nás se naštěstí netýkaly, takže jsme téměř na čas vyrazili směrem do Tokia. Zácpy po cestě z hor sice způsobily znatelné zpoždění, ale nakonec jsme bez problémů  dorazili na Shinjuku a pak už to byl jen kousek domů.