Úvodní stránka Archiv |
Pod
tímto poněkud
tajuplným názvem se skrývá
název
ubytovacího zařízení, kde jsme
strávili noc
po prohlídce Nikka. Toto ubytování
jsme zamluvili
pouze den předem za pomocí mého kolegy
Kotoku-sana,
kterému bych tímto chtěl poděkovat za
zprostředkování. Okajin minshuku (druh
ubytovacího
zařízení, které je v
tradičním
japonském stylu a provozováno
rodinnými
příslušníky) se
nachází na břehu
Chuzen-ji jezera, a proto jsme neměli problém
ho najít (pokud tedy
nepočítám
problémy při hledání jezera
samotného, od
kterého jsme se po výstupu z autobusu,
díky
zmatení směru, pod
mým vedením
vzdalovali).
Hned na vstupu nás odchytila paní majitelka, která pochopitelně neměla o angličtině ani tušení, ale s K. a mou znalostí japonštiny už není problém zjistit, kdy nám dají najíst. Naštěstí to nemělo být za dlouho, takže jsme se jen ubytovali a vyrazili dolů na večeři. Pro P. s V. to byla první zkuženost s takovým druhem stravování, kdežto já s K. už jsme něco podobného zažili při ubytování n ![]() ![]() ![]() ![]() Díky zalehnutí kolem půl deváté večer jsme se probudili dost brzo, takže jsme měli před snídaní spoustu času na průzkum okolí, při kterém jsme chtěli zakoupit jídlo na celý den, na který byly naplánovány výlety. Z následujících fotek je názorně vidět, že ranní vstávání má jisté výhody. Na první fotce klesají do jezera mraky z výše položených močálů, kam měly namířeno K. s V. Na další je pak hora Nantai-san tyčící se nad jezerem, která byla cílem bratra a mě. I když mnoho stromů už bylo zcela opadaných, našla se místa, která hrála (když už ne všemi tak) mnoha barvami, jako protější břeh na třetí fotce. Ač je Chuzen-ji onsen především turistické centrum, doufali jsme v nalezení tzv. konbini (convenient shop), což jsou všude se nacházející nonstopáče. Sami jsme nic nenašli, až jsme u další z místních atrakcí narazili na domorodce, který nám potvrdil, že tam nic takového nemají. Vypadalo to na hladový den, tak jsme se nakrmili alespoň dojmy z Kogen-no-taki, což je právě výše zmíněná atrakce a jedná se o 95 metrů vysoký vodopád. Nebyli bychom ve vyspělém japonsku, kdyby k jeho dolní části nevedl výtah. Ten však nebyl před sedmou hodinou ranní ještě v provozu, ale za to jsme si výhledu na vodopád užívali zcela sami. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Po návratu do minshuku jsme si místo celodenního jídla dali aspoň bohatou snídani, která se příliš nelišila, co se týče skladby jídla, od včerejší večeře. Je třeba přiznat, že všechny čtyři misky pochutiny nato (fermentované sojové boby, smradlavá a slizká hmota) zůstaly nedotčeny. Brzo po snídani jsme se zabalili a vyrazili na nedalekou stanici autobusu, ve kterém se naše cesty rozdělily, takže očekávejte dvě aktualitky o následujících výletech. ホンザ
|