ryze4

V oblasti kolem Tokia rýže obvykle dozrává ke konci září a v říjnu. Zřejmě dost záleží na konkrétní odrůdě, protože pořadí, ve kterém byla políčka na jaře osázena, nebylo při sklizni ani náznakem dodrženo. Zralou rýži si můžete prohlédnout na následujících fotkách, je to prostě obilí vizuelně docela podobné ovsu. Na druhém fotu jsou (podle mě) dvě různé odrůdy. Rýže vlevo má klasy na vrcholku, kdežto na pravém políčku se klasy oddělují od listů dříve a políčko i se zralou rýží vypadá díky vyčuhujícím listům daleko zeleněji. Asi měsíc před sklizní už farmáři na políčka nepouští žádnou vodu - rýže se "zaživa" začne vysoušet, nehledě k tomu, že sklizení na pevné zemi je daleko jednoduší než v bahně. V poslední fázi dozrávání mnozí farmáři doslova "zabalili" celé políčka do sítí, které by měli zabránit předčasné sklizni nevítanýmí hosty. Strašáci všeho druhu jsou také nedílnou součástí - od barevných třepetajících se fáborků až po plastové havrany na třetí fotce. V tomto období se na vyčištěných mezích ve velkém objevili krásné červené květiny liliovitého tvaru, které můžete obdivovat na čtvrté fotce.

A pak přišla na řadu sklizeň. Bohužel jsem byla celý říjen dost zaneprázdněna, takže jsem neměla čas chodit na políčka každý den a tak jsem nebyla svědkem samotné akce. Nicméně zde jsou nějaké obrázky různých stádií. Většina farmářů sklízela za pomoci malinkého kombajnu a pouze vyjímečně se sklízí ručně za pomocí srpu. Pokud je sklízená rýže dostatečně suchá, v kombajnu se rovnou vymlatí. Pokud není, tak se pouze poseká a pak se rozvěsí na doschnutí (první foto). Na třetí fotce jsou schnoucí snopy rýžové slámy, která tradičně sloužila k výrobě nejrůznějších věcí do domácnosti, či jako střešní krytina. V pozadí je vidět domeček, ve kterém probíhalo další zpracování. Po vymlácení je rýže hnědá, tzv. neloupaná. Proces loupání (v angličtině polishing neboli leštění) je vlastně ostrouhání vrchní hnědé vrstvy u jednotlivých zrníček. Tak vzniká rýže loupaná (bílá).

Předposlední fotka je rostlina sóji, sojové lusky jsou ukryty uvnitř, protože rostou přímo na stonku. Poslední fotka ukazuje rostlinu jménem okra (v japonštině a angličtině, česky také někdy nazývaná ibišek jedlý). Jí se plody, které tvarem připomínají papričky, chuť je těžko popsatelná, nicméně dobrá. To už jsem ale trošku odbočila. Zpátky k rýži. Dvacet měsíců s průměrem 1.5 misky rýže na den rozhodně nebylo k nevydržení. Ba naopak se bojím, že v Čechách mi japonská rýže bude chybět.

クラーラ