Velmi dlouhý bolid z 13. září 2019 nad Německem a Polskem podrobně zachycený Českou částí Evropské bolidové sítě

Večer v pátek 13. září upoutal pozornost mnoha náhodných svědků pomalý a velmi dlouhý bolid, který byl vidět především ze severní části našeho území a to v místech, kde v tu dobu bylo aspoň částečně jasno. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 18 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (14), ale také na Slovensku (3) a v Rakousku (1). Jelikož bolid letěl severně od naší republiky (viz obrázek 1, bolid je označen žlutou šipkou) a v době jeho přeletu bylo jasno jen na některých stanicích, které byly v dosahu jeho viditelnosti, tak máme záznamy celkem ze šesti stanic ležících na území ČR. Nejdůležitější záznamy jsou ze stanic, které byly k bolidu nejblíže (viz obrázek 1), nicméně i ze vzdálenějších stanic byla pořízena velmi cenná data. Díky tomu je možné velmi podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu tohoto meziplanetárního tělesa, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě.

Tento bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami na stanicích Polom, Ondřejov, Svratouch a částečně Červená hora, kde bohužel větší část bolidu byla zakryta mraky. Kromě toho máme snímky i ze vzdálenějších míst jako z Kocelovic u Blatné a Kuchařovic u Znojma. Tyto stanice jsou součástí Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Na přiloženém obrázku (obrázek 2) je pohled na celou světelnou dráhu bolidu, jak ho zaznamenala digitální automatická bolidová kamera z domovské stanice z observatoře v Ondřejově. Bolid zde letěl relativně nízko nad severním až severovýchodním obzorem, začal slabě svítit v hlavě souhvězdí Velké medvědice a po letu dlouhém téměř 14 sekund pohasl v souhvězdí Perseus (jedná se o výřez z celooblohového snímku). Kromě snímků a videozáznamů v přímém světle se nám podařilo zaznamenat také přesný průběh svícení tohoto bolidu citlivým fotometrem na nejbližší stanici Polom, kde bohužel taktéž rušila částečně oblačnost. Tyto fotometry s vysokým časovým rozlišením 5 000 vzorků za sekundu jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích, nicméně jelikož se jednalo o relativně slabý bolid a na obloze svítil Měsíc, který byl krátce po úplňku, tak průbeh svícení máme jen na nejbližší stanici. Přesto však jsme ze všech těchto záznamů určili všechny parametry průletu tohoto zajímavého bolidu atmosférou s vysokou přesností a spolehlivostí.

Co se tedy přesně odehrálo večer v pátek 13. září severně od našeho území?

Přesně ve 21 hodin 14 minut a 42 sekund středoevropského letního času vstoupil do zemské atmosféry malý úlomek meziplanetární hmoty, meteoroid, o hmotnosti necelých 100 gramů. Jelikož se ovšem jednalo o poměrně soudržné těleso, které vstoupilo do atmosféry jen pod velmi malým úhlem, který byl v průměru pouhé 4 stupně, vztaženo k zemskému povrchu, tak tento meteoroid uletěl velmi dlouhou světelnou dráhu, která byla 289 km dlouhá. To je velmi neobvyklé a to byl také hlavní důvod, proč upoutal pozornost tak velkého počtu náhodných pozorovatelů. To bylo navíc umocněno jeho relativně malou vstupní rychlostí, která byla 22.2 km/s takže i trvání bolidu bylo extrémně dlouhé, celých 14 sekund. Tato mimořádně dlouhá světelná dráha bolidu, jak je vidět na obrázku 1, kde je její průmět na zemský povrch, začala SZ od saského města Chemnitz a pokračovala do Polska, kde bolid pohasl přibližně na polovině vzdálenosti mezi městy Wroclaw a Opole. Bolid začal svítit ve výšce 89.1 km a pohasl ve výšce 76.2 km, tedy velmi vysoko nad zemí. Během letu bolid dosáhl absolutní jasnosti -5.6 magnitudy, což znamená, že pro většinu pozorovatelů nebyl o mnoho jasnější, než je jasnost planety Venuše. V poslední třetině letu se rozpadal a celá jeho původní hmota se během průletu spotřebovala, a tudíž žádný makroskopicky významný úlomek původního meteoroidu na zem nedopadl. Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po eliptické dráze s poloosou 2.55 astronomické jednotky (1 astronomická jednotka je definována střední vzdáleností Země od Slunce) skloněné k rovině dráhy Země (ekliptice) jen 8 stupňů, přičemž jeden jeho oběh kolem Slunce trval 4.06 roku (viz obrázek 3). Jak vyplývá z jeho heliocentrické dráhy, tak i z jeho fyzikálních vlastností, jednalo se o malý úlomek asteroidu pocházející z vnější části hlavního pásu planetek.

V Ondřejově 18. 9. 2019

RNDr. Pavel Spurný, CSc., vedoucí bolidové sítě

Obrázek 1: Průmět dráhy bolidu EN130919_191443 a rozložení nejbližších stanic české části Evropské bolidové sítě, kde byl bolid našimi přístroji zaznamenán. Jedná se především o stanice Polom, Ondřejov, Svratouch a Červená hora, na ostatních stanicích na obrázku bylo v době jeho přeletu zataženo (foto: Google/Astronomický ústav AV ČR).

Obrázek 2. Výřez z celooblohového snímku bolidu EN130919_191443 pořízený automatickou digitální bolidovou kamerou na onservatoři v Ondřejově. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu a její změnu (brždění) po celé jeho světelné dráze v atmosféře. (foto: Astronomický ústav AV ČR).

Obrázek 3. Schematické znázornění dráhy meteoroidu EN130919 ve Sluneční soustavě. Jedná se o průmět dráhy do roviny ekliptiky. (autor: Astronomický ústav AV ČR).

Významné bolidy