Významné bolidy

Krátce před půl šestou středoevropského času, tedy za pokročilého soumraku, v noci ze soboty na neděli 18. listopadu byl vidět především z těch míst našeho území, kde byla jasná obloha, což byl poměrně úzký pás táhnoucí se přes střední část Čech a rozšiřující se od severu k jihu, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost velmi mnoha náhodných svědků především z Prahy a okolí. Jeho jasnost byla natolik velká, že byl pozorovatelný nejen od nás, ale i z těch míst východního Německa a částečně i Polska, kde bylo jasno. Většina střední Evropy ale měla zcela zataženou oblohu a tak tomu bylo i v místech, kde bolid letěl, tedy nad západním Polskem. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 21 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (15 stanic), ale také na Slovensku (4), Rakousku (1) a Německu (1). Jelikož bolid letěl severně od naší hranice s Polskem (viz obrázek 1, bolid je označen žlutou šipkou) a v době jeho přeletu bylo jasno jen na některých stanicích, které byly v dosahu jeho viditelnosti, tak máme záznamy celkem z šesti stanic, v drtivé většině z ČR (5) a jeden snímek a videozáznam byl pořízen i rakouskou stanicí. Kromě toho jsme především pro popis dynamiky na konci světelné dráhy bolidu použili i záznam ze stanice AMS88 systému AllSky7 ze saské Hoyerswerdy. Díky všem těmto instrumentálním záznamům bylo možné podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě a dokonce i složení a strukturu původního tělesa (meteoroidu).

Tento bolid byl velmi dobře zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami a videokamerami především na stanicích Růžová u Hřenska, Kocelovice u Blatné, jakož i ze šumavského Churáňova a rakouského Martinsbergu. Odtud máme fotografické snímky s velkým rozlišením a k tomu máme ještě videozáznamy z Říčan u Prahy, rakouského Martinsbergu a jihočeského Kunžaku odkud máme sice slabé ale velmi cenné spektrum tohoto bolidu. Na přiloženém obrázku (obrázek 2) je pohled na velkou část světelné dráhy bolidu, jak ho zaznamenala celooblohová digitální kamera z Růžové. Bolid zalétá za blízké stromy a tak jeho úplný konec na snímku vidět není. Jak již bylo uvedeno, kromě snímků a videozáznamů v přímém světle se nám podařilo zaznamenat také spektrum bolidu, což nám poskytuje základní informace o složení původního meteoroidu. Navíc přesný průběh svícení bolidu a čas jeho přeletu byl zaznamenán velmi rychlými fotometry (jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu), které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Ze všech těchto záznamů jsme určili všechny parametry průletu tohoto mimořádného bolidu atmosférou s vysokou přesností a spolehlivostí.

Co se tedy přesně odehrálo za pokročilého soumraku v noci ze soboty na neděli 18. listopadu 2023 nad západním Polskem?

Přesně v 16 hodin 25 minut a 8 sekund světového času vstoupil do zemské atmosféry po dráze skloněné 47.6 stupňů k zemskému povrchu meteoroid o hmotnosti přibližně 50 kilogramů. Celá světelná dráha bolidu, která směřovala od východu k západu, jak je vidět na obrázku 3, kde je podrobněji znázorněný průmět dráhy na zemský povrch, ležela nad územím západního Polska, jihozápadním směrem nedaleko od Poznaně. Bolid začal svítit ve výšce 75.2 km, maximální absolutní jasnost -12.2 magnitudy (absolutní jasnost normovaná na jednotkovou vzdálenost 100 km), tedy srovnatelnou s jasností Měsíce v úplňku, potom dosáhl ve výšce 41.6 km a pohasl ve výšce 25.6 km nad zemí východně poblíž města Swiebodzin. Těleso se na začátku pohybovalo rychlostí 16.2 km/s a světelnou dráhu dlouhou 67.1 km uletělo za 4.4 sekundy. Světelná dráha bolidu byla poměrně hladká jen s nevýraznými fluktuacemi, tj. nevykazovala žádné výrazné body zjasnění. Z modelování dynamiky a fotometrie pro tento bolid vyplývá, že naprostá většina jeho původní hmoty se během průletu spotřebovala. Tudíž žádný makroskopicky významný úlomek původního meteoroidu, který by stál za systematické hledání, s velkou pravděpodobností na zem nedopadl. Hlavní mimořádností tohoto bolidu bylo, že z krátkého úseku spektra pořízeného videokamerou na stanici Kunžak vyplývá, že původní meteoroid byl železný. Takto velké železné meteoroidy jsou velmi vzácné a od těch bolidů, ke kterým máme informace o složení, je tento jednoznačně největší. Protože v tomto případě víme, o jaký materiál se jedná a navíc velmi vzácný, přikládáme mapku oblasti, kde by se případně velmi malé, gramové či subgramové železné meteority milimetrových rozměrů mohly nacházet – viz obrázek 4. Pravděpodobnost nalezení však zůstává, z toho co o tomto bolidu víme, velmi malá. Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po typicky asteroidální eliptické dráze s poloosou 1.93 astronomické jednotky (1 astronomická jednotka je definována střední vzdáleností Země od Slunce) skloněné pouze 4.1 stupně k rovině dráhy Země (ekliptice), přičemž jeden jeho oběh kolem Slunce trval 2.7 roku.

Závěrem bychom rádi podělovali všem svědkům průletu bolidu za jejich hlášení, Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu za data o výškovém větru potřebná k výpočtu pádové oblasti meteoritů a také Miku Hankeymu z American Meteor Society za poskytnutí video záznamů bolidu sítě Allsky7, především ze stanice AMS88 Hoyerswerda řízené operátorem Peterem Lindnerem.


22. listopadu 2023

Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený
Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR,
Fričova 298
251 65 Ondřejov
email: mph@asu.cas.cz
telefon: 323 620 160 nebo 607 729 608 (jen v urgentních případech)




Obrázek 1. Průmět dráhy bolidu EN181123_162508 na zemský povrch (sklon dráhy k povrchu byl 47.6 stupňů) a stanice bolidové sítě, které jsou znázorněny bílými čtverci s černým středem (foto: Google/Astronomický ústav AV ČR).




Obrázek 2. Výřez z celooblohového snímku zachycující bolid EN181123_162508 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou na stanici Růžová u Hřenska (foto: Astronomický ústav AV ČR).




Obrázek 3. Detailní pohled na průmět dráhy bolidu EN181123_162508. Skutečná délka zaznamenané světelné dráhy byla 67.1 km a těleso jí uletělo za 4.4 sekundy (foto: Google/Astronomický ústav AV ČR).




Obrázek 4. Konec světelné dráhy bolidu EN181123_162508 a detail oblasti, kde by se mohly nacházet meteority, pokud by nějaké vůbec na zem doletěly. Maximálně by se jednalo o gramové nebo dokonce subgramové kousky milimetrových rozměrů, přičemž jejich předpokládaná hmotnost klesá jihovýchodním směrem. Poloha pádové oblasti je založena na komplexním modelu profilu výškového proudění pro dané místo a čas, který pro tyto účely pro nás vypracovala Dr. R. Brožková z ČHMÚ (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).





Obrázky a data nejsou určeny k dalšímu šíření a publikování. Raději, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.

Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.