Významné bolidy

pro nejnovější výsledky přejděte na aktualizaci

V sobotu 27. ledna 2024 krátce před půl šestou hodinou večer středoevropského času, tedy za časného soumraku, proletěl nad Bavorskem jasný meteor - bolid. K tomuto úkazu došlo ještě na velmi světlé obloze, ale protože prakticky nad celou střední Evropou bylo jasno a dráha bolidu byla jak co se délky, tak hlavně trvání týče velmi dlouhá, tak tento vzácný přírodní úkaz vidělo velké množství náhodných svědků a zároveň také několik desítek (více než padesát, což je dost mimořádné) z nich nám nahlásilo svá pozorování. Touto formou tedy za zaslaná hlášení děkujeme a zároveň podáváme vysvětlení, k čemu přesně v sobotu 27. ledna v podvečer došlo, co tento jev způsobilo a kde a jak probíhal.

Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Jelikož bolid letěl relativně krátce po západu Slunce tak fotografické kamery na stanicích, které byly dráze bolidu nejblíže, právě z důvodů velmi přesvícené oblohy ještě nebyly v činnosti. Přesto se nám ho ale podařilo na několika vzdálenějších stanicích velmi dobře zaznamenat a právě díky těmto jak fotografickým, tak v tomto případě především video záznamům, bylo možné podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě.

Bolid (dále označen jako EN270124_162900) byl fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami na stanicích v Kunžaku a rakouském Martinsbergu. Kromě fotografických záznamů se nám podařilo tento bolid zaznamenat i videokamerami rovněž z Kunžaku (obrázek 1), ale také v Kocelovicích, Ondřejově a Růžové. Výhodou těchto kamer je, že pracují i ve dne, nicméně kromě Ondřejova a Kunžaku, kde je baterie těchto kamer pokrývající celou oblohu, zabírají jen malou část oblohy. Tyto kamery slouží především k přesnému určení dynamiky průletu bolidu atmosférou a také ukazují přímo viditelnou fragmentaci tělesa v atmosféře. Navíc ty videokamery, které jsou umístěné v Kunžaku a Ondřejově, nám poskytují taktéž základní informace o složení původního tělesa. Na přiloženém kompozitním obrázku je pohled na bolid, jak ho nad JZ obzorem zaznamenala video kamera v Kunžaku v jižních Čechách (obrázek 1). Kombinací těchto fotografických a video záznamů se nám podařilo určit všechny parametry jeho průletu atmosférou s vysokou přesností.

Co se tedy přesně odehrálo v podvečer v sobotu 27. ledna 2024 nad JZ obzorem?

Přesně v 17 hodin 29 minut středoevropského letního času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti několika kilogramů a začal svítit ve výšce 84 km poblíž města Triftern v Německu (viz obrázek 2). Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 17.8 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí relativně pomalu) a po dráze skloněné k zemskému povrchu necelých 24 stupňů pokračovalo v letu západním směrem a postupně zjasňovalo. Maximální jasnost kolem -9.5 magnitudy bolid dosáhl přibližně ve výšce 53 km. Ve druhé půlce dráhy letu se již také meteoroid v atmosféře významněji brzdil a také se významněji rozpadal. Bolid pohasl ve výšce 32.9 km přibližně 25 km západně od mnichovského letiště nad kterým ve výšce 42 km přeletěl . Celou světelnou dráhu dlouhou 128.6 km uletěl za 8.5 sekundy. Během průletu atmosférou se velká většina původní hmoty tohoto malého meteoroidu o velikosti přibližně míče na házenou spotřebovala. Přesto několik malých úlomků (řádově gramových až maximálně desetigramových) mohlo dopadnout na zemský povrch na poměrně velkém prostoru SSZ od Mnichova. Vzhledem k rozsáhlosti území daného poměrně velkou výškou konce bolidu a malému sklonu dráhy v atmosféře a omezenému počtu malých úlomků, které mohly průlet atmosférou přečkat, systematické hledání meteoritů pozbývá smyslu. Bylo by tedy jen otázkou náhody a shody příznivých okolností, pokud by se nějaký meteorit z tohoto pádu někomu podařilo nalézt.

Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po typické asteroidální dráze typu Apollo, která byla jen velmi málo (4 stupně) skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se meteoroid dostával mezi dráhy planet Země a Venuše a v odsluní se nejdále dostal prakticky doprostřed hlavního pásu asteroidů (viz obrázek 3). Jeden oběh kolem Slunce tomuto malému meteoroidu o hmotnosti přibližně 5 kg trval 2.82 pozemských let. Tento charakter dráhy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi meteoroidu, které jsme zjistili z jeho průletu atmosférou, především z jeho soudržnosti, ale i z jeho spektra, znamená, že se s největší pravděpodobností jednalo původem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z centrální oblasti hlavního pásu planetek.



29. ledna 2024, 17:00 SEČ

Pavel Spurný, Jiří Borovička, Lukáš Shrbený
Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR,
Fričova 298
251 65 Ondřejov
email: mph@asu.cas.cz




Obrázek 1. Složený snímek z videozáznamu bolidu z 27. ledna 2024 pořízeného videokamerou na stanici Evropské bolidové sítě na hvězdárně v Kunžaku (foto: Astronomický ústav AV ČR).




Obrázek 2. Průmět světelné dráhy bolidu EN270124_162900 v atmosféře na zemský povrch. Celková zaznamenaná dráha bolidu byla 128.6 km dlouhá a bolid jí uletěl za 8.5 sekundy (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).




Obrázek 3. Schematické znázornění dráhy meteoroidu EN270124_162900 ve Sluneční soustavě. Jedná se o průmět dráhy do roviny ekliptiky. Jeden oběh kolem Slunce tomuto malému meteoroidu o hmotnosti přibližně 5 kg trval 2.84 let (autor: Astronomický ústav AV ČR).

Aktualizace z 31. ledna 19:00 SEČ

Na základě žádostí o přesnější určení pádové oblasti jsme se rozhodli tento případ podrobněji modelovat. Z kombinace dynamických a fotometrických dat z našich kamer se potvrdilo, že na zem mohl dolétnout menší počet malých řádově gramových až desetigramových meteoritů avšak kromě toho mohlo přečkat průlet atmosférou také několik větších úlomků mezi 50 a 250 gramy. Jelikož však tento bolid letěl na ještě velmi jasné obloze, tak je možné, že naše kamery nezaznamenaly další fragmentaci těchto větších úlomků a tudíž až takto velké meteority nakonec na zem dopadnout nemusely. Na přiloženém obrázku č.4 je červeně znázorněn střed pásu, podél kterého by se meteority nejpravděpodobněji mohly nacházet. Schematicky jsou znázorněné i pravděpodobné hmotnosti meteoritů. Skutečná rozloha pádové oblasti je velmi velká, meteority se podél vyznačené linie mohou nalézat až jeden kilometr na obě strany, přičemž délka oblasti od malých až po největší možný meteorit (250 gramů) je přes 30 kilometrů. To je dáno především malým sklonem atmosférické dráhy bolidu. V každém případě se jedná o relativně malý počet úlomků na velmi velké ploše, což činí možný nález dost málo pravděpodobným.
Polohu pádové oblasti bylo možné určit díky modelu výškového větru pro čas a polohu bolidu, který pro nás velmi operativně vypracovala Dr. R. Brožková z Českého hydrometeorologického ústavu.



Obrázek 4. Linie, podél které by se mohly nacházet meteority. Očekávaný počet jsou jednotky meteoritů větších než 50 g a maximálně desítky malých meteoritů. (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).


Obrázky a data nejsou určeny k dalšímu šíření a publikování. Raději, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.

Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.