Jak je naším dobrým zvykem, nebereme návštěvy na neznámá místa. A tak jsme u příležitosti krásného počasí vyrazili do Hakone, které je populárním turistickým cílem obyvatel Tokia díky nádherným výhledům na Fuji. Při předešlích výletech (reportáže si můžete přečíst zde, zde a zde) jsme se vždy snažili vyhýbat těm nejturističtějším místům. Ne tak tentokrát. Zakoupili jsme si speciální jízdenku na kterou jsme mohli neomezeně jezdit vlaky, autobusy, lanovkami a loděmi v dané oblasti. H. je nemocný nebo ho spíše více trápí alergie a tak musela znova nastoupit K. V 6:43 jsme odjížděli dráhou Odakyu a v Hakone (asi 100 km od domova) jsme byli v 8:20. Dalších 40 minut jsme jeli úzkokolejkou až do Gory. Pak zubačkou do Souzan a pak lanovkou pro cca. 15 lidí do Owakudani. Během hodiny a půl jsme od hladiny moře vystoupali až do 1200 m.n.m. doprostřed vulkanicky velice činné oblasti. Lanovkou jsme se šplhaly zeleným svahem a najednou jsme přejely vrchol a pod námi se objevil kráter se sírovými výpary, od nichž žloutly okolní kameny (první foto). Také byl cítit zápach, ale nevadil. Došly jsme na místo kde bylo množství horkých pramenů a v nich se vařily vejce, z nichž 12 jsme si zakoupily. Po nezbytném focení Fuji, která se s časem halila do mraků a sirných výparů (druhé a čtvrté foto) jsme se vydaly dolů k jezeru Ashi na místo zvané Togendai.


V parku po cestě s nádherným výhledem na jezero jsme snědly vejce. Měla černou skořápku, páchla po síře a legenda praví, že každé takovéto vejce prodlužuje život o sedm let. Tak jsme je s chutí poobědvaly.


Poté jsme došly k přístavišti, z nějž jsme jely červenozlatým trojstěžníkem. Nahoře na palubě byly plastové sochy pirátů, ale bylo nás tam příliš (moc Japonců) a tak celkový požitek z jízdy byl pramalý. Dojely jsme do Hakone Machi, kde jsme si v restauraci daly kávu a zákusek a s lepší náladou jsme se vydaly ke staré celnici. Byly tam přístřešky pro koně, zapisovače, strážné a úředníky. Také jsme tam viděly slámové sukýnky a klobouky proti dešti. Vystoupaly jsme ke strážní věži z niž byl krásný rozhled na jezero. Bylo tam také muzeum, kde byly mučící nástroje a znázorněny tresty, které byly používány na ty co nedodržovali přísná šogunova nařízení – ukřižování, oholení hlavy a prodání do otroctví (pro ženy), tetování na předloktí – cejch jež člověka vyloučil ze společnosti, stejně jako useknutí hlavy.


Poté jsme pokračovali cestou kolem jezera lemovanou bambusovým lesem k parku, kde byly zbytky letního sídla císaře, které bylo poškozeno tajfunem, dnes je z toho muzeum. Zahrada je velice pečlivě udržována a při příznivých meteorologických podmínfách je odtama krásný výhled na Fuji (první a druhé foto). Poslední část výletu kopírovala starou císařskou cestou Tokaido, která vedla z Eda (Tokia) do Kjóta, kterou lemují obrovské cypřiše. Odtud jsme jely autobusem do Odawary a dále vlakem domů.

 クラーラ とマミンカ