Dneska jsme vstávali už v 5 hodin a díky večerní přípravě jsme už v 6:07 chytli vlak. Měli jsme namířeno do Nikka, což je město vzdálené cca. 150 km severně od Tokia. Toto místo už jsme navštívili s naší předchozí návštěvou. Díky pozitivnímu průběhu tohoto výletu jsme tam chtěli jet ještě jednou a  i tentokrát jsme to pojali jako dvoudenní výlet. Vzhledem k předpovědi počasí jsme se ale rozhodli, že nejdříve vyrazíme do přírody. Přesněji, že si zopakujeme výlet, který minule podnikla K. s V., viz. zde. Z cílové stanice jsme pokračovali autobusem do stejnojmenného národního parku Nikko. Dojeli jsme až na konečnou stanici, kde se na břehu jezera Yuno-ko (teplé jezero) nacházel Yumoto onsen. Vzhledem k pokročilé hodině (cesta trvala docela dlouho) jsme si dali kávu v restauraci s vyhlídkou na jezero a pak se po jeho břehu vydali na výlet. Ze začátku cesty je několik následujících fotek. Okolní vrcholky ještě pokrýval sníh, který jsme v malém množství nacházeli i na břehu jezera, což nebránilo rybářům v pohodlném způsobu lovu. Na poslední z fotek je pak první větší vodopád jménem Yu-daki.

Podél říčky Yugawa (teplá řeka) jsme pokračovali až k jezeru Chuzenji-ko (čuzendži-ko). Cestou jsme se zastavili u krásných vyhlídek nejenom na vodopády, ale i na mokřiny, roztodivné ptáky (bukači tam nebyli) a množství rozkvétajících květin a keřů. Detailní popis trasy najdete ve výše zmiňované aktualitce o výletu K. a V. Všechno rostlinstvo bylo výrazně opožděno oproti Tokiu, protože jsme začali ve výšce cca. 1500 m.n.m. a sešli jsme do 1280 m.n.m. Další fotky z cesty nepotřebují detailní komentář.

Za zmínku ale stojí strom útočící na plot, na který jsme narazili těsně před příchodem k jezeru. U mola jezera Chuzenji-ko (druhé foto) stojí restaurace s obchůdkem s vyřezávaným zbožím, kde jsme také měli možnost zakoupit lístek na loď. Došli jsme tak akorát, protože jsme měli čas dát si kávu se zmrzlinou (která byla vyrobena z místní varianty tofu a chutí připomínala oříškovou) a hned poté nastopit na poslední loď jedoucí našim směrem. Navzdory předpovědi počasí, která sliboval zhoršení ve večerních hodinách, jsme měli celý den nádherné, takže jsme měli při vyhlídkové trase lodí čas na sledování západu slunce. Vystoupili jsme v rybářské a turistické vesničce Chuzenji, v níž se nachází i obrovský vodopád Kegon-no-taki vysoký asi 97 metrů (na říčce vytékající z jezera, třetí foto, další záběry pak zde). Cestou k vodopádu jsme viděli dvě opice, japonské makaky s béžovo-hnědou srstí. Byla to pravděpodobně matka s dcerou, patrně ji učila krást v obchůdku s výběrem z místních sladkostí, ale majitel je hnal k řece. Pak nám ještě vysvětloval, že jsou docela agresivní a můžou člověka i pokousat. V 17:30 jsme došli k ubytování, které jsme měli zamluveno s večeří i se snídaní. Bylo to staré známé minshuku Okajin a po cestě k němu vznikla poslední fotka slunce zapadajícího za jezerem. Po večeři se šla děvčata koupat do nedalekého onsenu. Odešla v oblečení, které se nazývá yukata, a které je k tomuto účelu i určeno. Je to takový zavinovací šat a přes to se nosí tmavý kabátek. Venku si nazuly dřeváky. Byly hodny obdivu, protože venku byla k večeru už docela zima.

 

ホンザ  と  マミンカ