Úvodní stránka Archiv |
V
rámci srazu nováčků v programu JSPS (organizace
financující můj pobyt v Japonsku) jsem dostali jedinečnou
příležitost podívat se nejenom do haly, kde se
odehrávají klání v tomto sportu, ale
nahlédnout i do zákulisí na trénink. Sice
asi všichni víte co to sumo je, ale
neuškodí trocha přesnějších
informací. Původ tohoto sportu: Podle japonských legend se první zápas sumo odehrál mezi bohy bojujícími o nadvládu nad japonským souostrovím. Nehledal jsem příliš pečlivě, ale i tak jsem se dozvěděl pouze to, že vyhrál Takemikazuchi. To potvrzuje, že historie zná pouze vítěze a na poražené slušně řečeno zapomíná. Sumo je velice starý sport, jehož začátky se datují někdy do 5 století. Jeho původ je náboženský a v začátcích boj představoval rituál spojený s modlitbami za hojnou úrodu. Od 8 století (Nara period) je sumo součástí ceremoniálů císařského dvora, kde se posléze ustanovila pravidla podobná těm dnešním. Po vojenském převratu v roce 1192 se tento sport stal populárním v armádě. Např. jujitsu se v té době vyvinulo jako odnož suma. Po roce 1603, kdy se Japonsko stabilizovalo v podobě Takugawa šogunátu (Edo period) se sumo postupně stalo národním sportem sloužícím především k pobavení lidí. Současná Japonská asociace suma pochází ještě z dob tohoto šogunátu, který skončil v roce 1867. Pravidla a rituály Souboj se odehrává na čtvercovém hliněném pódiu (dohyo) o straně zhruba 5.5 metru. V hlíně jsou zapuštěny pytle z rýžové slámy, které vyznačují samotný kruh o průměru 4.55 metru. Na každé světové straně je pak jeden pytel vždy maličko vysazen, což je přežitek z dob, kdy se bojovalo venku a musela případně odtékat voda. Na fotce je pak hlavní tokijské dohyo zakryté plachtou. Jedná se o posvátnou půdu, z čehož jasně plyne, že ženy na ni mají zakázaný vstup. Do roka se uskuteční 6 patnáctidenních turnajů, 3 z nich v této hale. Pro každý turnaj se buduje nové dohyo, v jehož středu je zakopáno šest předmětů pro štěstí. Byla nám vysvětlena i symbolika těchto předmětů, ale zapomněl jsem ji, protože byla strašně složitá. Střecha nad kolbištěm pak má připomínat střechu šintoistického chrámu. Na další fotce je pak nepříliš názorně vyfocen detail této střechy, kde různobarevné střapce v rozích představují roční období. Na střapcích visí bílé papírky, což je místo, odkud se na zápas dívají bohové. Nebojuje se přímo na tvrdé hlíně, ale kruh se před soubojem posype jemnou hliněnou drtí. Na fotce je příprava tréninkového kruhu. Před oficiálními souboji se uskutečňuje řada formálních rituálu. Jedním hlavních je očištění kruhu solí, kdy každý ze zápasníku rozhodí hrst soli do kruhu. Někteří zápasníci sypou solí i sami sebe. Jsou obecně dva způsoby jak vyhrát. Buďto je třeba vytlačit soupeře z kruhu, nebo ho donutit, aby se dotknul země nějakou jinou částí těla než chodidly. Nejsou dovoleny údery pěstí, tahání za vlasy, vyškrabávání očí (doslovný překlad), škrcení a kopání. V sumu neexistují žádné váhové kategorie. Banzuke (výkonnostní třídy) Celkem je asi 800 zápasníků sumo. Je pevně stanoven horní limit pro cizince, zapomněl jsem přesně kolik, ale zhruba 60. V současnosti je mezi zápasníky jeden čech. Nevím jak přesně se zápasník sumo (rikishi) dostane do nejnižší třídy, ale platí, že zápasníkem se může stát pouze mladý muž s dokončeným základním vzděláním ve věku 15-22 let měřící aspoň 173 cm a vážící minimálně 73 kg. Pro zajímavost průměrná výška zápasníků je 185 cm (jako já) a váha 155 kg (2x jako já).
Dosti bylo teoretického úvodu a můžeme přejít k praktické ukázce jak vyběhnout se zápasníkem sumo třídy Makushita. |